Rozšíření ryb u nás

Geografická poloha i geologické převraty, které zasáhly naše země, jsou hlavními činiteli, kteří umožnili výskyt a seskupení jednotlivých rodů a druhů ryb ve volných vodách. Přistupují k nim ještě někteří odjinud přivezení a dokonale zdomácnělí zástupci, kteří u nás v posledních desetiletích úsilím člověka rozšířili soubor rybích druhů. Z původních asi 67 druhů ryb náležely:

 

Mihulovitým………………………………….3 druhy

Jeseterovitým……………………………….6

Sleďovitým…………………………………..1

Lososovitým…………………………………8

Kaprovitým…………………………………..32

Sumcovitým………………………………….1

Úhořovitým……………………………………1

Štikovitým…………………………………….1

Tmavcovitým……………………………..….1

Koljuškovitým…………………………………1

Treskovitým……………………………………1

Okounovitým…………………………………..7

Platýzovitým……………………………………1

Vrankovitým…………………………………….2

Hlaváčovitým (býčkovitým)…………………..2

 

Toto neobyčejné bohatství a velká rozmanitost původní rybí fauny, z níž dnes se vyskytuje pravidelněji až hojně asi 50 druhů, vzácně dalších asi 8, bylo podmíněno podle Hykeše hydrografickými poměry našeho státu, který přináleží třem úmořím. Severnímu, k němuž odvádí vody české řeky vyjímaje Nisu Lužnickou a Stěnavu, jejichž vody spějí do Baltického moře, a několika šumavských říček (Přimda, Kouba, Švancerberská stoka), vtékajících do povodí Dunaje. Podobně i Jihlavka, Svratka a moravská Sázava, tekoucí krátce po českém území, přibližují Čechy dunajskému systému. Morava náleží svými řekami jednak moři Baltickému, jednak Černému, jedině česká Sázava, zabíhající kouskem svého horního toku také na Moravu, přibližuje tuto zemi severomořské oblasti. Slovensko patří moři Černému a jenom horním tokem Dunajce a Popradu odvádí část vod také moři Baltickému. Je proto příznačné, že Morava má větší bohatství druhů ryb než Čechy a nejbohatší je Slovensko, neboť Dunaj, podobně jako řeka Morava, je branou východu, kterou řada rybích druhů pronikla do nitra Evropy. K bohatství slovenských vod přispívá kromě toho několik druhů osobitých pro karpatský masiv a nechybějí ani typy severských ryb pronikajících cestou Dunaje a Popradu z baltické oblasti (úhoři, losos, koljuška).

V poměru naší fauny rybí k počtu druhů ostatních částí Evropy je podle Hykeše jisté, že značné bohatství je podmíněno především geografickou polohou státu v srdci Evropy a tím, že tvoří most mezi západem a východem, severem a jihem, což se u vodní zvířeny zvlášť zřetelně projevuje tím, že vodní toky přibližují i vzdálené vnitrozemí okolním mořím.

V českých a moravských vodách se setkáváme s rybami majícími všeobecně evropské a středoevropské rozšíření, jednak s prvky pronikajícími z černomořské oblasti a ze Severního moře. Řeka Morava byla souhlasně označena za řeku rybími druhy nejbohatší v celé střední Evropě, pokud do ní hojněji v uplynulých stoletích přicházely dunajské ryby, nezdržuje se však trvale ve vyšších částech tohoto veletoku i jeho přítoků. Tvoří spojení k panonsko-středomořské (pontickomediterárnní) oblasti bohaté rybími druhy. Některé východní prvky rybí fauny mají západní hranici svého rozšíření v Čechách (candát).

Hlavní kádr našich ryb vhledem k poloze v zoogeografické oblasti středoevropské tvoří druhy společné celé Evropě; jsou to okoun, kapr, vranka, karas, lín, hrouzek, perlín, střevle, sekavec, mřenka, lipan, štika, pstruh, mník, mihule říční a menší.

Nepřihlížíme-li k druhům skutečně historickým, které byly sice zjištěny, ale jejichž nové objevení v dolním Labi, Moravě nebo dunajských přítocích nutno považovat za nepravděpodobné nebo velmi vzácné (jeseteři, mihule mořská, platýz atd.), žije dnes v českých vodách asi čtyřicet druhů ryb s rybami zdomácnělými asi čtyřicet pět. Na Moravě o něco více, na Slovensku asi 57, nepočítáme-li v to některé jesetery a podobné tažné druhy pronikající velmi vzácně ke Komárnu a Bratislavě, ani druhy uměle zavedené.

Sledujeme-li podle Thienemannova přehledu historie středoevropských sladkovodních ryb naše poměry, je třeba se zastavit nejprve u významných geologických změn, které ovlivnily výskyt a životní možnosti pro jednotlivé rody a druhy ryb. Snad nejvýznamnějším obdobím byla v tomto směru doba ledová, která zasahovala ze severu svými ledovci až k pohraničním horám. Ryby, které žily v oblasti prosté ledovců v době ledové, možno rozlišit v skupinu těch, které tu byly domovem již před dobou ledovou a patřily k rybám studenomilným, nebo k přizpůsobivým a vyšší teploty snášejícím rybám eurythermním. K nim se družily druhy zatlačené do nížin postupujícími ledovci ze severu i z Alp.

Thienemann uvádí tři skupiny ryb, které žily s určitostí také u nás již před dobou ledovou. V první jsou druhy vyskytující se cirumpolárně, které se rozšířily v třetihorním období, pokud Amerika byla ještě spojena s Evropou. Patří sem siven, mník, koljuška, štika a mihule říční. Také blízce příbuzné ryby, vyskytující se v četných druzích jak v Evropě, tak v Severní Americe, jako okouni, síhové, lipani, patří do této skupiny.

Do druhé skupiny náleží ryby, jejichž centrum šíření je ve střední Evropě a které souborně nazýváme genuinními evropskými rybami. Je mezi nimi třeba jmenovat parmu, hořavku, ouklej pruhovanou, které byly částečně ze střední Evropy zatlačeny do Středozemí, ale opět se po odchodu ledové doby vrátily, takže bývají nazývány polednovými přistěhovalci, nepocházejícími z východu. Ekmann řadí ke genuinní fauně ještě cejna velkého, malého, perlína, mřenku. Snad i lín ouklej obecná a tloušť se patří.

K třetí skupině náleží lipan, který bezpochyby již v předlednové době u nás také žil, pak vymizel a znovu se rozšířil z východu po době ledové.

K fauně ve střední Evropě před dobou ledovou sídlící přibývali s postupným zaledňováním druhy zatlačovaní ze severu a došlo tak ke vzniku smíšené ledové rybí fauny v oblastech prostých ledovců. Vzniká zajímavá otázka, kterí z ryb dnes u nás žijících je třeba řadit k smíšené ledové fauně a které teprve po odchodu ledové doby se k nám odjinud přistěhovaly. Studenomilné, v zimě se vytírající ryby, jistě náleží k smíšen glaciální fauně, neboť i způsob jejich života a obliba chladných vod napovídají samy, že u nás žily v chladném ledovém období. S výjimkou lipana (a zdomácnělého sivena i marény) nutno sem počítat všechny naše lososovité ryby a mníka. Z eurytheích výkyvy teploty i teplejší vodu snášejících a v létě se troucích zástupců smíšené ledové fauny, sem patří všechny druhy, které jsou dnes rozšířené v Anglii a Skandinávii, poněvadž před poklesem pevniny a přerušením spojení s touto zemí musely dosáhnout svého západního rozšíření. Ty z nich, které v stejných nebo blízce příbuzných druzích žijí také v Americe, náleží zcela bezpečně ke skupině rybích obyvatel středoevropských vod před ledovou dobou. Lze předpokládat, že se zde také udržely přes tuto nepříznivou epochu. Počítáme k nim podle Thienemanna koljušku velkou, okouna, štiku, koljušku malou, střevli, mihuli říční, proudníka, ježdíka, vranku, plotici, ouklej obecnou, cejna velkého, cejnka malého, tlouště, perlína, lína, sykavce, mřenku, hrouzka. K studenomilným přistěhovalcům po odchodu ledové doby náleží podle Sven Ekmanna lipan. Z těch, kteří se v létě vytírají (eurythermní), nutno uvést ze severo- a jihovýchodu přistěhovalého (hlavně Dunajskou branou) jesena a karasa. Z celého východu pronikl do střední Evropy po ledové době bolen, candát, podoustev, sumec, slunka, pískoř a kapr, jehož původní výskyt a umělé přenesení člověkem z černomořské oblasti nelze již dnes dobře rozlišit. Z přistěhovalců vysloveně jihovýchodního původu, shrnovaných do skupiny dunajských ryb, sem spadají drskové a ježdík žlutý.

Konečně byla rozlišena skupina polednových přistěhovalců původu jiného nežli východního; tedy vzhledem k zalednění Evropy přichází v úvahu příchod jedinců ze středozemní oblasti. Nutno tu jmenovat čtyři zástupce původní evropské fauny, která byla zatlačována postupujícím zaledněním a po odchodu této nepříznivé epochy se opět vrátila do původních sídlišť. Je to hořavka, ostroretka, ouklej pruhovaná a parma obecná.

Sestavíme-li podle Hykešova dřívějšího vzoru přehledy našich ryb podle dnešního jejich výskytu v českých, moravských a slovenských vodách, zoogeografické příslušnosti a bez ohledu na druhy, které zcela vymizely, nebo patří jen k velmi vzácným zjevům nebo uměle zdomácněly, dostáváme obraz:

 

Vysvětlivky zkratek zoogeografické příslušnosti našich ryb: A = prvek atlantický, C = druh středoevropský, E = druh celoevropský, K % druh karpatský, N = prvek nordický, O = prvek východní, P = prvek pontický.

 

Jméno ryby

Řeky

Zoogeografická příslušnost

české

moravské

slovenské

Okoun říční (Perca fluvitalis L.) E  +  +  +
Candát obecný (Lucioperca lucioperca L.) O  +  +  +
Candát východní (Lucioperca volgensis (Gm.) O  -  +  +
Ježdík obecný (Acerina cernua L.) C  +  +  +
Ježdík žlutý (Acerina schraetser L.) P  -  +  +
Drsek větší ( Aspro zingel L.) P  -  +  +
Drsek menší (Aspro streber Sieb.) P  -  +  +
Vranka obecná (Cottus gobio L.) E  +  +  +
Vranka pásoploutvá (Cottus poecilopus Heck.) K  -  +  +
Mník obecný (Lota lota L.) E  +  +  +
Koljuška ostnitá (Gaesterosteus aculeatus L.) C  +  -  +
Sumec velký (Silurus glanis L.) E  +  +  +
Kapr obecný (Cyprinus carpio L.) E  +  +  +
Karas obecný (Carassius carassius L.) E  +  +  +
Lín obecný (Tinca tinca L.) E  +  +  +
Hrouzek obecný (Gobio gobio L.) E  +  +  +
Hrouzek hvězdář (Gobio uranoscopus Ag.) P  -  +  +
Parma obecná (Barbus barbus L.) E  +  +  +
Parma jižní (barbus petenyi Heck.) K  -  +  +
Střevle potoční (Phoxinus phoxinus L.) E  +  +  +
Ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus L.) C  ?  +  +
Podoustev nosatá (Vimba vimba L.) O  +  +  +
Jesen nížinný (Idus idus L.) C  +  +  +
Tloušť obecný (Leuciscus cephalus L.) C  +  +  +
Proudník horksý (Leuciscus leuciscus L.) C  +  +  +
Ručejník duhový (Telestes agassizi Val.) P  -  +  +
Plotice obecná (Rutilus rutilus L.) C  +  +  +
Plotice lesklá (Leuciscus virgo Heck.) P  -  +  +
Prlín rudoploutví (Scardinius erythrophthalmus L.) E  +  +  +
Slunka (Leucaspius delineatus Heck.) O  +  +  +
Hořavka duhová (Rhodeus sericeus Pall.) C  +  +  +
Osrtucha křivočará (Pelecus cultratus L.) O  -  +  +
Cejn velký (Abramis brama L.) C  +  +  +
Cejn silný (Abramis ballerus L.) O  +  +  +
Cejn perleťový (Abramis sapa Pall.) P  -  +  +
Cejn jezerní (Abramis melanops Heck.) P  -  -  +
Cejnek malý (Blicca bjoerkna L.) C  +  +  +
Bolen dravý (Aspius aspius L.) C  +  +  +
Ouklej obecná (Alburnus alburnus L.) C  +  +  +
Ouklej pruhovaná (Alburnoides bipunctatus Bl.) C  +  +  +
Ouklej bradatá (Alburnus mento Ag.) P  -  -  +
Pískoř pruhovaný (Misgurnus fossilis L.) C  +  +  +
Mřenka mramorová (Nemachilus barbatulus L.) E  +  +  +
Sekavec písečný (Cobitis taenia L.) E  +  +  +
Úhoř říční ( Anguilla anguilla L.) A  +  +  +
Štika obecná (Eaox lucius L.) E  +  +  +
Tmavec jezerní (Umbra lacustris Gross.) P  -  -  +
Losos obecný (Salmo salar L.) A  +  -  +
Pstruh obecný (Trutta fario L.) E  +  +  +
Siven alpský (Salvelinus salvenilus L.) N  ?  -  -
Hlavatka podunajská (Hucho hucho L.) P  -  ?  +
Lipan podhorní (Thymallus thymallus L.) E  +  +  +
Koruška mořská (Osmerus eperlanus L.) A  ?  +  -
Jeseter malý (Acipenser ruthenus L.) P  -  ?  +
Mihule říční (Lampetra fluviatilis L.) E  +  +  +
Mihule potoční (Lampetra planeri Bl.) E  +  +  +

 

 

Heachler se pokusil na základě Bergovy klasifikace zeměpisného rozšíření ryb (1932) stanovit faunistické prvky našich vod (Příroda, 1951) a došel k tomuto třídění:

 

  1. Holarktický prvek zahrnuje druhy, které se značně rozšířily, pokud souvisela Eurasie se Sev. Amerikou, a k nimž patří např. mník, štika, okoun říční.
  2. Palaearktický prvek s druhy rozšířenými po velké části této oblasti a v její severoafrické části má u nás jediného zástupce v sekavci.
  3. Eurosibiřský prvek s druhy rozšířenými v Evropě a asijské boreální Sibiři zahrnuje u nás hrouzka, proudníka, plotici, karasa, střevli, ježdíka obecného, jesena, vranku pásoploutvou (karpatskou).
  4. Evropský prvek s druhy evropskými a západosibiřskými: vranka obecná, lín.
  5. Středoevropský prvek: cejnek malý, ouklej pruhovaná, parma obecná, ouklej obecná.
  6. Alpinkso-karpatský prvek: ručejník, plotice lesklá.
  7. Alpský: siven.
  8. Karpatský prvek s druhy výlučně karpatskými: mihule Bergova.
  9. Atlantopacifický (zahrnuje severní Atlantik a Pacifik, ne však Ledové moře): úhoř, koljuška ostnitá.
  10. Severoatlantský: losos, jeseter obecný, mihule mořská.
  11. Euroatlantský prvek s druhy v evropské části úmoří severoatlantského: mihule říční, potoční, koruška, placka podmořanka, pstruh obecný.
  12. Atlantarktický (severní Atlantik, sibiřské řeky, Ledové moře): nosen, síh velký (jeho jezerní forma je naše maréna).
  13. Baltopontický (řeky střední a severozápadní Evropy, oblasti jihovýchodní a částečně asijské): cejn velký, sluka, podoustev, ostrucha, ostroretka, lipan, sumec, candát obecný.
  14. Euroasijský (druhy mírné Evropy, Asie): kapr, pískoř.
  15. Pontokaspický prvek (moře Černé, Kaspické, jezero Aralské s přítoky): jeseter, hvězdnatý, vyza, candát východní, ouklej bradatá, sekavec horský, hlaváč.
  16. Pontosibiřský prvek (přítoky Černého a Kaspického moře, řeky západosibiřské): jeseter malý.
  17. Dunajský prvek faunistický s druhy výlučně dunajskými: hlavatka, ježdík žlutý, drsek větší, drsek menší, hrouzek hvězdář.
  18. Panonský prvek s druhy středního Podunají: tmavec jezerní (žije však i u ústí Dněstru).
  19. Submediterární prvek s teplomilnými druhy zasahujícími na sever nejdále do jižního Švédska: perlín, tloušť, parma jižní.

 

Přehlédneme-li příslušnost našich ryb v celku, vyplývá jasně, že naše rybí zvířena je výrazně palaearktická.

Zajímavé je srovnání české a slezské části republiky s moravskými a slovenskými vodami:

 

prvky boreální (1-14) (eurosibiřské)

orientální (15-17) (pontické)

(meridionální ) (18-19) (mediterárnní)

Čechy a Slezsko

95,70%

0,00%

4,30%

Morava a Slovensko

67,80%

25,20%

7,00%

 

Pestrost druhového složení rybí fauny neprobíhá tedy podle Hachlera podle osy sever-jih, nýbrž severozápad-jihozápad, což vyplývá i z předělové části naší vlasti.

 

Pro zájemce o rybí faunu i pro naše říční hospodáře a sportovce bude jistě ještě zajímavější přehled výskytu ryb v některých význačnějších řekách. Je ovšem nutné důrazně k němu připomenout, že je velmi neúplný, poněvadž je možné zařadit jenom údaje naprosto spolehlivé, doložené přesně určenými dokladovými úlovky ryb. Opakujeme znovu, že praktičtí rybáři přispěli zatím k tomuto vlastivědnému výzkumu velmi malou měrou, ačkoliv přesné poznání rozšíření ryb a výskytu v jednotlivých vodách se všestranně dotýká vědeckých i hospodářských a sportovních zájmů. Nejen u ás, ale všeobecně všude, kde jsou kraje protkány hustější sítí rybářsky využitelných toků nebo přírodou nadržených vod. Praktické výzkumy a bádání mající přinést věrohodné výsledky nejsou ovšem nikterak snadné, poněvadž narážejí velmi často na neúplnosti v systematických znalostech, které máme doposud o mnohých rodech a druzích (silná variabilita ryb v různých povodích a prostředích), na mezery v podrobných představách o geologických epochách a klimatických převratech, kterými různé končiny prošly, a samozřejmě i změn, jež provázely vývoj tekoucích vod a celých jejich systémů. To vše skrývá ještě mnohou záhadu, která napíná již leta nebo desetiletí badatele, nutí je k neutuchající píli ve snášení nových dokladů a srovnávacího materiálu a neušla ve zvlášť pozoruhodných případech ani zpopularizování nebo dokonce zpracování v krásném písemnictví. Jako příklad může soužiti báseň, kterou napsal Jiří Mahen o záhadném jaderském pstruhu, který se tak dlouho vymykal systematickému zařazení, totiž přesněji nemohl být četnými ichthyology zařazen proto, že se nakonec podle správných předpokladů Mahena a Skorkovského i řady jiných autorů ukázalo, že není samostatným druhem, nýbrž pstruhem mramorovaným, zabloudilým do moře:

 

Hej ty tuláku, vandráku, slyš mně!

Nabízím smlouvu ti skvělou a stavím za ni se celou:

pro boha, piš mně.

 

Zlatem, zlatem ti zaplatím jednou!

Na účet evropských států oznam, až potkáš snad tátu

před Sočou běhnou!

Piš mně, máš-li snad v Maroku matku!

Strýčkové v Muluji řece ti by to zradili přece,

pošli pár řádků.

 

Pošli, pošli mně telegram krátký,

kdyby snad tetička v Rhoně nechtěla po dobrém honě

do moře zpátky!

 

Pohled pošli mi z Messiny taky!

Tam prý ti dědeček dříme, netrefil na Maltu z Říma,

protři mu zraky!

 

Jestli Vandarem popluješ vzhůru,

vyřiď tam, až skočíš přes trám, růžovým u mlýna sestrám

pozdravů fůru!

 

Prosím, zastav se na poště v Smyrně!

Že bys rád zavolal bratra, co v horním Eufratě chátrá,

popros je mírně!

 

Kříž ti děláme nad slapem vápnem:

jestli ty potáhneš v zimě Mostarem, uvědom ty mne,

jinak tě lapnem!

 

Zkrátka, zkrátka nám hlavně jde o to:

z moře – ty každý rok táhneš, jinak si u nás nahneš,

mizerná sloto!

 

Ze zajímavé glosy, jíž Mahen doprovázel báseň (Rybář 1935), vyjímám část nabádající k revisi pstruhů, kteří zvláště v balkánských vodách chystají ještě mnohé překvapení:

 

„V básni jsou skutečně vyjmenovány všechny „štace“ záhadného pstruha středomořské oblasti. Je na pobřeží Malé Asie a je až v Eufratě. Ať se čtenáři podívají na mapu Středozemního moře a Asie. To nejsou báje, to je snad nejzajímavější případ, který může zajímat bankovního ředitele, básníka, ichthyologa Ninniho i čtenáře. A historie tahu této ryby možná že by byla rozhodující. Ryba by se musela zaznamenávat, chytat, kuchat, měřit a pak bychom teprve měli pokoj. Zpropadení pstruzi, zpropadená příroda!“  (20. XI. 1934.)

 

Ani výtky jiných snaživých pracovníků nezlepšily valně chabý zájem nebo spíše nechuť říčních rybářů spolupracovat s odborníky ovládajícími určování našich ryb. V poslední době upozornil na tuto okolnost znovu Dr. O. Štěpánek s podnětným návrhem, aby velké rybářské spolky pořídily sbírky ryb svých povodí, jejichž odborně konservovaný materiál vytvoří spolehlivý základ k všestrannému poznání naší rybí zvířeny. Bylo by velmi záslužné, kdyby rybářské instituce co nejdříve přistoupily k správnému realizování této dobré myšlenky.

Podkladem k přehledu ryb v některých našich řekách byla data Hykešovy práce !Ryby republiky československé“, sebraná s příkladnou svědomitostí z veškeré dostupné literatury, která vyšla do roku 1920, studie Mahenovy, menší zprávy jiných autorů a vlastní výzkumy, které jsem prováděl v posledním desetiletí v nejrůznějších krajích zahrnujících i karpatskou oblast. Nelze ovšem vyloučit možnost, že některý z údajů, převzatých ze starších autorů, pozbyl již v posledních letech platnosti. Z mnohé řeky mohl určitý druhy ryb vymizet z neznámých důvodů i vlivem znečišťování vod průmyslovými odpadními vodami, postupujícími regulacemi toků, vznikáním vysokých vodních staveb, kultivací krajů. Je i pro naše praktické rybáře vděčným úkolem, aby pečlivými pozorováními a záznamy u běžných druhů ryb, opatřováním uvedeného sbírkového materiálu, předáváním nejistých nebo neurčitých úlovků odborníkům pomohli doplnit naše stále ještě velmi kusé vědomosti o výskytu ryb v nejrůznějších typech vod, anebo aby upozornil na nutnost event. oprav dnes již neplatných údajů tohoto podnětného přehledu, který mohl samozřejmě zahrnout jenom 27 toků, tedy pouze význačnější řeky našich faunistických oblastí. Pro zajímavost jsou připojeny k němu ještě údaje o příslušnosti jednotlivých druhů ryb k okolním úmořím.

Názornější pomůckou nežli přehled je mapa se zakresleným rozšířením jednotlivých druhů ryb, jak již před 57 lety ukázal svou „Rybářskou mapou království českého“, o níž je zmínka na jiném místě, slavný Dr. Antonín Frič. Málo živočišných skupin prošlo však v posledních desetiletích tolika změnami jako ryby. Není proto snadné navázat na její údaje a doplnit je nebo opravit podle změn, které uplynulé půlstoletí přineslo. Bude trvat ještě řadu let, nežli vydatněji pokročíme ve vlastivědných výzkumech obírajících se rybí faunou tak důkladně, že bude možné na základě nahromaděných poznatků přikročit k vydání podrobných map rozšíření různých ryb. Nežli se tak stane, pokusiljsme se sestavit alespoň mapku hospodářsky a sportovně významných druhů, samozřejmě pro některé oblasti také ještě neúplnou, a to prozatím pro větší řeky českých a moravských krajů, při čemž ovšem bylo nutno opomenout vyznačování přesných hranic dolního i horního výskytu ryb v řekách, pokud se vůbec dá provést.