Cejnek malý

Tělo je značně vysoké, vyklenuté, hlava malá, tlama spíše středního správně však ještě spodního postavení, tupě zakončená.

Spolehlivými znaky, které jej odlišují od cejna velkého, jsou menší počet paprsků v řitní ploutvi (19 – 23, kdežto u cejna velkého až 28). Na postranní čáře jen 47 – 49 příčných řad šupin (u cejna velkého 51 – 57).

Všechny ploutve cejnka malého jsou u kořene načervenalé, hřbetní, řitní a ocasní modravě šedé, prsní a břišní celé načervenalé. U starších ryb sytě červené barvy na ploutvích přibývá. Zuby na požerákových kostech hákovité a vždy ve 2 řadách (cejn velký je má jen v jedné řadě). Oko v poměru k hlavě nápadně velké, stříbřité.

Šupiny jsou výrazné, větší a pevněji v kůži zakotvené nežli u jeho většího příbuzného.

H 3/8 – 9, P 1/14 – 15, B 2/8, Ř 3/19 – 23, O 19.

Ě 9 – 10 (45 – 50) 6, Zp 2,5 – 5,2 nebo 3,5 – 5,3.

Hřbet cejnka malého je modravý nebo zelenohnědý, boky stříbřitě lesklé, s kovově modrým nádechem, břicho bílé, někdy slabě tmavě zašpiněné.

Cejnek malý je dosti hojně rozšířen v nižších částech řek, v rybnících i údolních přehradách. Nápadně málo údajů je o něm z Moravy způsobem života se valně neliší od cejna velkého.

Dorůstá značně menších vah a délek, neboť ¼ – -1/2 kg a 15 – 20 cm je obvyklá hranice vzrůstová a větší než ¾ – 1 kg a 25 – 35 cm délky nejsou z našich vod známí.

Hlavní potravou cejnka malého je drobná zvířena dna a mělkých břehů, čímž konkuruje silně v potravě kaprům, línům, úzkohlavým úhořům, ploticím a cejnům velkým.

Doba tření spadá do května nebo až do června, jakmile je voda dostatečně prohřátá. Shromažďujeme tisíce cejnů malých podél zarostlých břehů, kde samice klade až 100 000 jiker, poměrně velkých (2 mm).

Za příznivých povětrnostních poměrů se líhnou ohromné spousty plůdku, který je vítaným soustem pro okouny, mladé štiky a candátky.

V Labi dorůstá cejnek malý obvykle 30 cm délky a čtyřletí váží podle Friče 350 g.

V průtočných rybnících, do nichž dospělí cejni malá mohou vnikat, nastává někdy silně rozmnožení, takže rybniční hospodář vidí tuto plevel nerad. Úbytky potravy potřebné pro ušlechtilé chovné ryby jsou v takových případech příliš citelné.

Na žábrách a v zaživadlech lze se shledat s podobnými cizopasníky jako u cejna velkého. Na spodu skřelí cizopasí někdy u labských cejnků malých oblý červ Philometra opercularis (dříve Ihthyonema).

V níže položených údolních přehradách i v dolních tocích řek a postranních tůních je cejnek malý oblíbenou rybou sportovní neboť dobře rybářům bere a není tak plachý a opatrný jako cejn velký. Také dravým rybám poskytuje při hojném rozmnožení dostatek potravy.

Jeho maso je plné kostiček a méně ceněné nežli u cejna velkého.

Doba hájení v Čechách i na Moravě od 15. III. do 15. VI., nejmenší zákonná míra je 15 cm.

Odpovědět

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.