Jesen nížinný

Velmi zajímavou a poměrně nehojně rozšířenou rybou je jesen nížinný. Na jižní Moravě ho rybáři obvykle jmenují „jasek“, na Labi „merlín“.

Podobá se tvarem těla značně protáhlému říčnímu kapru nebo ještě více tloušti. Ve vodách, kde má hojnost potravy, bývá neobyčejně vysoký, neboť se nad malou hlavou klene obloukovitě vysoký hřbet. Hrana břicha je vždy oblá, pouze před řití mírně zaoblená. Tlama jesena je malá, ze strany poněkud šikmo rozštěpená, středního postavení, pysky úzké, čenich šikmo uťatý, v podélné střední linii oka je na jeho ohybu v čelní části umístěna dosti široká, okrouhlá nozdra. Oko jesena je velké, asi uprostřed postranní části hlavy uložené. Ploutve silné, řitní na spodním okraji rovná nebo mírně vlekslá. Ocas je hluboko vykrojený. Šupiny jesena jsou výrazně, v pravidelných řadách uspořádané, postranní čára sestupuje za skřelemi až pod střední linii boků a probíhá odtud rovně k ocasu.

H 3/8 – 9, P 1/15 – 16, B 2/8, Ř 3/9 – 11, O 19.

Š 9 – 10 (54 – 60) 5 – 6, Zp 3,5 – 5,3.

Vybarvení jesena je velmi pěkné, hřbet bývá tmavě šedomodrý, někdy černomodrý i nazelenalý. Boky svítí stříbřitě se zřetelným modravým nádechem. Také hřbetní ploutve a řitní bývají namodralé, ostatní ploutve mají základní barvu načervenalou. Duhovka oka je žlutá (u perlína oranžová s červenou skvrnou).

Jesen má značné nároky na prostornost od a osidluje s oblibou jen hlubší, tažné a čisté řeky, takže v Čechách je dobře známý je labským a vltavským rybářům, podle Seeháka bývá vzácněji chycen i v Berounce.

Již Balbín uvádí jesena mezi labskými rybami, zaměnil však jeho jméno s tím, které patří tažné, dnes k nám již nepřicházející placce.

V jihomoravských hlubokých řečištích je jesen hojnou rybou, uplatňující se značným podílem v úlovcích sportovních rybářů, zejména když je vodou bohatý rok a hojnost těchto ryb přitáhne z dolního toku Moravy a z Dunaje.

V Labi jsou dnes loveny obvykle kusy 0,5 – 0,6 kg těžké, vyskytnou se však u jedinci vážící 2 kg. Obvykle dorůstá jesen 30 – 40 cm délky a 0,5 – 1 kg váhy, ale kusy 2 – 3 kg vážící a až 60 cm dlouhé nejsou v dolním toku Moravy přílišnou vzácností.

V mládí tvoří potravu jesenů plankton, starší ryby vyhledávají hrubší zvířenu dna a hmyz, čímž konkurují v potravě cejnům velkým a ostatním kaprovitým rybám.

Velká hejna jesenů se shromažďují v dubnu až červnu a odívají se v zlatý lesk svatebního šatu. U samců se objevuje třecí vyrážka. Táhnou na místa tření a ta jim nejlépe vyhovují, jsou-li zarostlá hustým a jemným vodním rostlinstvem nebo ověšená v blízkosti břehů jemným kořáním  stromů, splývajícím do vody. Tření se odbývá za stálého reje ryb, překvapujících nádherou lesků a čilostí obratů jejich těl. Jedna jikernačka vytírá až 100 000 jiker. Za příznivých poměrů se jeseni neobyčejně rozmnožují, ale štiky, candáti a okouni pohubí valnou část plůdku.

Na podzim bylo pozorováno shlukování jesenů do velkých hejn, v létě se zdržují střídavě u dna, v hlubších výmolech nebo stoupají až k hladině a sbírají plovoucí hmyz.

Z cizopasníků nalezl Frič na žábrách korýšky chlopky (Ergasilus) a motoličky (Dactylogyrus), ve střevech vrtějše a tasemnici květovce. V severnějších oblastech, hlavně skandinávských a sibiřských, žije často ve svalovině jesenů larva motolice Opisthorchis felineus, dospívající po pozření syrového nebo nepovařeného masa v žlučovodech člověka, koček a psů a způsobují vážné zdravotní poruchy.

Maso jesenů je nažloutlé, chutné, a jesen je proto významnou rybou dolních toků větších řek, sportovními rybáři velmi ceněnou, nejen pro zajímavost života a způsobu lovu, nýbrž i pro jakost masa.

V Čechách je jesen (tab. 40) bývá s oblibou chována v parkových nádržích i rybnících, kde velmi upoutává stálým pohybem a častým zdržováním se pod hladinou. Neliší se jinak způsobem života valně od jesena obecného, kromě snadného přizpůsobování poměrům stojatých, méně prostorných vod.

Odpovědět

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.