Jeseter malý

Mezi hospodářsky tak důležitými zástupci čeledě ryb jeseterovitých, jen vzácně se zatoulávajících do dolních toků našich hlavních řek, je možno počítat k naší běžné fauně jenom jesetera malého čili sterledě. Zdržuje se v dolní Moravě a velkých dunajských přítocích po celý rok, nejenom v době tření.

Tělo jeseterovitých ryb je vřetenovitě protáhlé, k ocasu se zvolna zužuje a je pokryto místy kostěnými štítky s jemnou vrstvou skloviny a tupými hrbolky uprostřed. Hlava je shora uzavřena krunýřem tvořeným kostěnými destičkami. Trup kryje 5 podélných řad štítků, z nichž nejhornější vytvářejí hřbetní hranu. V hřbetní části těla bývají kromě toho porůznu roztroušení štítky a trnovité háčky. Hlava jeseterovitých ryb je vždy dlouze protažena v rypec se 4 vousky, pod nimiž leží příčná, malá, vejčitá, bezzubá rypákovitě vysunutelná a velmi pohyblivá tlama (Obr. 83). Tělo je jinak bez šupin a horní část ocasní ploutve je větší než horní (heterocerkní typ ocasní ploutve). Skřele tvoří jenom jedna kost skřelová (operculum). První paprsek prsní ploutve je velmi silný, trnitý. Celá kostra je chrupavčitá, struna hřbetní dobře zachovalá.

Jeseter malý náleží k rodu Acipenser a podle obvyklých popisů, kriticky doplněných Kostomarovem, vyznačují ho tyto osobité znaky: Rypec vždy dlouhý, zaostřená, poněkud nahoru vyhnutý, mezi tlamou a jeho koncem jsou ve spodu 4 vousky, na své vnitřní straně zřetelně třásnité, dosahující až k hornímu pysku tlamy. Spodní pysk je uprostřed štěrbovitě rozdělen. Hřbetní štítky, jichž bývá 11 – 17, jsou vpředu nízké, nazad zašpičatělé. Bočních štítků bývá 60 – 70, jsou malé, těsně k sobě stlačené, uprostřed mají ostrý výčněl. Mezi řití a řitní ploutví sedí 3 – 4 ploché štítky.

Hřbetní část bývá tmavošedá, až šedozelená, boky nazelenalé někdy do žluta, břicho špinavě bílé, ploutve šedí se světlou obrubou, břišní a řitní se slabě červeným nádechem. Světlost nebo temnost zbarvení velmi kolísá podle životního prostředí a podle Kostomarova nejsou vzácní i bělaví, albinotičtí jedinci. Oko jesetera malého svítí zlatým leskem.

H 13/28, P 1/24, B 9/13, Ř 9/14 až 18.

Vzrůstem patří jeseter malý, jak jméno naznačuje, k nejmenším druhům jeseterů. Dosahuje jenom 40 – 60 cm délky a 5 – 6 kg váhy, vzácně 60 – 100 cm délky a až 15 kg váhy.

Ode všech ostatních jeseterů se liší způsobem života, neboť se po celý rok zdržuje ve sladkých vodách, aniž střídavě putuje do moře. Vyrůstá dokonce zcela dobře ve stojaté (rybniční) vodě a vytváří zde formu s kratším, širším rypcem, která je však bezpochyby neplodná nebo pohlavně nevyhraněná. S jinými druhy jeseterů se v řekách často kříží a vzniklí bastardi bývají dokonce plodní.

V deltě Dunaje je jeseter malý poměrně vzácný, ve větších přítocích, které mu poskytují vhodné životní podmínky (Prut, Tisa, Morava a jejich přítoky), je místy velmi hojný a vstupuje až k spodní hranici hlavatkového pásma. Vyhledává nejraději hlubší místa a zdržuje se převážně u dna. K večeru a v nočních hodinách vyjíždí i na mělčiny a ke břehům za potravou. Za pěkného počasí se objeví i u hladiny. Je družnou rybou plující v hejnech proti proudu nebo po proudu, nikdy však nesestupuje až do moře. V zimních měsících se stahují jeseteři malí do nižších, hlubokých částí řečiště a ukládají se v tisícových zástupech ke dnu, někdy v několika vrstvách nad sebou. Jakmile se přivalí jarní sněhové vody, přerušují zimní netečnost a vydávají se a tah proti proudu, a to i kusy pohlavně ještě nedospělé.

K tření, probíhajícímu v květnu a červnu, vyhledává jeseter malý hluboká místa (3 – 4 m) s tvrdým, kamenitým nebo hrubopísčitým dnem a silnou proudivostí. Na měkkém, jílovitém nebo bahnitém dně líně tekoucích míst se nikdy nevytírá. Vytřené lepkavé jikry se musí zachytit na kamenech, aby byly dobře zásobovány vodou bohatou kyslíkem. O vlastním způsobu tření není mnoho známo, poněvadž potřebná pozorování znemožňuje vysoký stav vody, trvajících vždy v době tření. Jikry jsou o něco menší nežli u ostatních jeseterů (2,5 – 3 mm).

Plůdek se líhne v 5 – 7 dech, po dvou týdnech od vylíhnutí počne vyhledávat drobnou zvířenu (plankton) a zdržuje se obvykle až do podzimu v blízkosti míst, kde se vylíhl. Vzrůst pokračuje velmi rychle a pohlavní dospělost se dostavuje ve čtvrtém až pátém roce. Umělý výtěr je dnes také běžně prováděn a dává velmi dobré výsledky (u nás se zatím neprovádí).

Po tření sestupují mateční, vyhladovělí jeseteři s opadající jarní vodou do nižších částí řek a sbírají podél ještě zaplavených pobřeží spousty hmyzích larev, takže brzy nabývají opět značné ztučnělosti. Drobná zvířena dna je i v ostatních částech roku jejich hlavní potravou.

Je na Slovensku hájen od 1. IV. do 15. VI., nejmenší zákonná míra je stanovena na 30 cm.

Maso jeseterů malých se obvykle více cení nežli ostatních druhů, které se jenom vzácně zatoulávají proti proudu veletoků až do našich faunistických oblastí (jeseter hladký – Acipenser nudiventris Lovetzky, jeseter hvězdnatý – Acipenser stellatus Pall., vyza – Huso huso L., jeseter šípa – Acipenser schypa, jeseter Güldenstaedtův – acipeser güldenstaedti Brandt.).

Pro ty rybáře, kteří budou ít opět příležitost spatřit uloveného jesetera u vody nebo setkat se s ním na trhu poblíž dolní Moravy nebo Dunaje a měli by skutečný zájem o pocvičení svého postřehu při pokusu o druhové, dosti obtížné určení, připojuji Schönfeld-Pytlíkův klíč, který názorě doplňují příslušné kresby. Další podrobnosti jsou v Bergovi.

A)    Dolní pysk tlamy je zřetelně vyvinut, uprostřed nerozdělený, oba pysky masité, uprostřed zaokrouhlené. Vousky mezi tlamou a koncem rypce 4, bílé, vpředu světle hnědé, na vnitřní straně slabě třásnité, nazad nedosahují k hor. Pysku hřbetních štítků vpředu nízkých, vzadu nejvyšších, je 12 – 16, bočních štítků malých, odděleně stojících je 35 – 60. Rypec krátký, vpředu zakulacený. Na břiše za otvory žab. 2 velké štíty s vysokým, ostrým hrbolem uprostřed. Hřbet je červenavě šedý, boky světlejší, břišní a boční štítky špinavě bílé:

 

Jeseter hladký (Acipenser nudiventis Lovetzky).

H 13/30, P 1/30, B 12/15, Ř 14/15.

B)    Dolní pysk tlamy uprostřed rozdělený.

  1. 4 vousky mezi tlamou a koncem rypce jsou kulaté, jednoduché, bez třásní.
    1. Vousky nazad položené nepřesahují tlamu.
    2. Hřbetní štítky v počtu 11 – 13 jsou uprostřed nejvyšší a protaženy ve špičku, od níž se dopředu i dozadu stejnoměrně snižují. Dolní pysk je masitý, uprostřed rozdělený, vousky sahají nazad sotva k okraji tlamy. Širokých bočních štítků 29 – 34. Rypec tupý, pouze v mládí zašpičatělý. Tělo protáhlé, ostře pětihranné, zvláště v mládí. Na břišní straně těsně za žaberními otvory dva velké, dozadu zašpičatělí kostěné štítky. Barva na hřbetě modrá nebo žlutošedá, boky a ploutve šedavé, břicho bílé.

 

Jeseter obecný, slov. Jeseter velký (Acipenser sturio L.)

H 11/29, P 1/38, B 11/14, Ř 11/14.

  1. Hřbetní štítky v počtu 11 – 13, uprostřed rychle vystupující vzhůru a končí špičatým, dozadu obráceným hákem. Dolní pysk je neúplný a znatelný pouze v koutcích tlamy. Vousky nedosahují nazad k hornímu pysku. Bočních štítků 24 – 36. Rypec krátký, zakulacený. Mezi řití a řitní ploutví jeden velký štít. Hřbet je modravě šedý, boky světlejší, štíty špinavě bílé.

 

Jeseter Güldenstaedtův, jeseter Güldenstädtov (Acipenser güldenstaed. Brandt.)

Odrůdou je bezpochyby jeseter šípa (Acipenser chypa G.), který byl podle Kostroucha v roce 1925 hojně loven u Bratislavy.

  1. Vousky nazad přiložené přesahují velkou tlamu, zabírající téměř celou šíři hlavy. Hřbetní štíty, jichž je 12 – 13, jsou vpředu velmi malé, a čím dále nazad k ocasní ploutvi se zvětšují. Bočních štítů 40 – 45 i 60 a jsou malé, navzájem daleko od sebe postavené. Rypec velmi krátký, tlustý, kuželovitý a na špičce sotva znatelně vzhůru zahnutý. Trup zavalitý, bez význačných ostrých hran. Hřbet tmavozelený, břicho bílé:

 

Vyza velká, vyza obyčajná (huso huso L.).

H 14/19, P 1/36 – 37, B 12/18, Ř 13/16.

  1. 4 vousky mezi tlamou a koncem rypce umístěné jsou na vnitřní straně zřetelně třásnité a dosahují nazad až k hornímu pysku tlamy. Hřbetní štítky v počtu 11 – 17 jsou vpředu nízké, nazad vybíhají ve špičku, základna jejich je široká, skoro trojúhelníkovitá a směrem k hřbetní ploutvi menší a menší. Bočních štítků 60 – 70, jsou malé, těsně u sebe stlačené, uprostřed s ostrým výčnělem. Rypec je značně dlouhý, zašpičatělý a vpředu trochu vzhůru zahnutý. Mezi řití a řit. Pl. 3 – 4 ploché, oválné štítky. Hřbet tmavošedý, boky nazelenalé, až špinavě žluté, břicho špinavě bílé, ploutve šedé se světlejší obrubou, břišní a řitní má slabě červený nádech, oko krásně zlatolesklé.

 

Jeseter malý (Acipenser ruthenus L.).

H 13/28, P 1/24, B 9/13, Ř 9/14 – 18.

C)    Dolní pysk tlamy úplně zakrnělý. Vousky jednoduché, bez třásní, nazad přiloženy blíží se tlamě, ale nedosahují až k ní. Hřbetní štíty, jichž je 12 – 16, jsou malé, boční štítky v počtu 30 – 40 jsou od sebe vzdáleny o průměr své základny. Rypec mečovitý, dlouhý a úzký, měřící přes polovinu celé délky hlavy. Kůže mezi řadami štítků je všude pokryta nepravidelně hvězdicovitými, kostěnými štítky hřbet světle červenohnědý, až do modročerna, břicho bílé, štítky špinavě bílé.

Jeseter hvězdnatý, jeseter hviezdnatý (Acipenser stellatus Pall.)

H 11/40, P 1/28 – 31, B 10/20, Ř 11/17.

 

Odpovědět

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.