Mník obecný

Řád ryb hrdloploutvých (Anacanthini) je v našich vodách zastoupen jediným rodem mníků, náležijícím k čeledi ryb treskovitých (Gaidade).

Nápadnými znaky této ryby je široká, zploštělá hlava, na bradě jeden dlouhý vous, jedna krátká a jedna dlouhá hřbetní ploutev, šupiny zcela malé, okrouhlé, bez paprsčitých rýh, nepřekrývající se a hluboko vnořené v kůži.

Pokud naši rybáři mníka zají, jmenují jej obyčejně krátce mík, ojediněle i žaba. Jiných jmen nemá.

Prostonárodně je mník obrazem čerstvosti, čilosti, říká se: “Je jako mník.“

Je protáhlého, válcovitého, na úhoře upomínajícího těla, zužujícího se směrem k ocasu. Největší hloubka je u začátku první hřbetní ploutve. Hlava má asi 1/5 délky těla a je z polovice tak vysoká, jako dlouhá, s širokou žabí hubou, spodního postavení. Nahoře je vroubena úzkým pyskem přečnívajícím měkkým čenichem. Horní okraj tlamy je tvořen jen mezičelistmi, nad nimiž leží horní čelist. Nosní dírky jsou malé, okrouhlé; přední má před sebou vzpřímenou kožní řasu.

Oko má mník malé se zažloutlou duhovkou a širokou, okrouhlou zornicí. Vysoko až na hranu mezi obličejovou a temenní část hlavy je posunut zrakový ústroj. Žaberní otvor je široký.

Postranní čára počíná nad horním okrajem skřele a sestupuje pak zvolna k střední linii boků. Mezi koncem čenichu a horní čelistí shledáváme hluboký, skrytý žlábek ovrubující shora celou horní čelist. Mezi čelist je spojena tuhou blanou se spodní čelistí, na níž se však blanitý vak upíná až v jejím předním okraji, tím je umožněno široké rozevření tlamy při polykání velké kořisti. Mezi těmito úpony, v těsné blízkosti okraje, je vous dostávající pevnou kostěnou oporu ze spojujících se čelistí. U 30 cm dlouhého mníka bývá vous 1,5 cm dlouhý.

Břišní ploutve jsou posunuty až na hrdlo před prsní a mají ostré zakončení. Prsní ploutve, nepravidelně okrouhle zakončené, jsou v těsné blízkosti skřelí. První hřbetní ploutev je malá a odstupuje v první třetině délky těla. Je-li klidně složena, vybíhá k ocasu, s nímž je spojena nízkou kožní řasou. Dlouhá řitní ploutve zasahuje rovněž z poloviny těla od řiti až k ocasu a je asi o polovinu nižší než hřbetní. Všechny ploutve mníka mají měkké paprsky jednou nebo dvakrát dichotomicky dělené a vybíhají v jemná vlákna, ztrácejí se na okraji ploutve.

Hlava mníka bývá tmavá, hřbet rovněž, boky hnědě nebo černě mramorované na šedozeleném nebo olivovém základu. Někdy je základní barva do žluta, mladší mníci bývají tmavší, až zcela černí. Břicho bílé, tlama uvnitř bělavě růžová. Všechny ploutve mají nápadné mramorování. U starých mníků bývají rušově černé skvrny na hlavě, bocích i hřbetě. Také nazlátlí mníci byli již pozorováni.

Z anatomických zajímavostí je třeba uvést, že mezičelisti a spodní čelist mníka jsou posety malými zuby. Na radličné kosti nacházíme zuby silnější, také jícnové kosti jsou posázeny zuby, takže tlama je dokonale vyzbrojena. Čtyři žaberní oblouky nesou malé zoubky podobné tupým hrbolkům.

Vzorec ploutevních paprsků:

H1 12-14, H2 68-74, P 18-20, B 5-6, Ř 66 – 70, O 36-40.

Na velmi nízkém vývojovém stupni zůstaly šupiny mníka, představující okrouhlé terčíky s koncentricky kruhovitými přírůstkovými vrstvami (obr. 48). Nemají však paprsčitých rýh. Jsou porůznu hluboko v kůži roztroušené, obklopení silnou šupinovou pochvou, takže nelze udávat ani šupinového vzorce. Při zběžné prohlídce mníka ucházejí zcela pozornosti, ač jsou po celém těle a vstupují i na hlavu a na ploutve této zdánlivě bezšupinaté ryby.

Zažívací trubice je dlouhá, žaludek prostorný do podoby písmene V zakřivený. Při plném naplnění potravou zasahuje žaludek koncem zakřivení až do 4/5 délky dutiny tělní a vytváří prostorný vak.

V jícnu a žaludku lze nalézt dlouhé, vysoké, podélné řasy sliznice. Střevo je úzké, spěje dopředu směrem k vrátníku a odtud teprve odchází k řiti. V místech počínajícího konečníku je ve střevě bauhinská klapka. Slepé přívěsky vrátníkové jsou uspořádány keříčkovitě a bývá jich 14-40 a vúsťují několika vývody do střeva. Mohutná světležlutá játra jsou nepatrně rozdělena v laloky. Levý je větší a zasahuje ještě dále nežli žaludek. V pravém laloku je žlučový váček vyúsťující hned za slepými přívěsky do střeva.

Plynový měchýř vyplňuje celou hořenní část dutiny tělní, má červené tělísko a oválné okénko.

Ledvina má zajímavé umístění. Je vnořena do výklenku těla vnikajícího od řitě do ocasu a jen úzkým výběžkem vybíhá také v hlavovou část ledvinnou. Močovody se spojují záhy po opuštění ledvin v silný jednotný močovod, vytvářející hruškovitý močový měchýř a dostávající před vyústěním za řití přípojku obou vývodů pohlavních žláz.

Pohlavní žlázy jsou na rozdíl od ostatních ryb malé a dosti často se objevují u mníků obojetníci, mající zastoupenou i samičí pohlavní žlázu v těle.

Výskytem je mník jakýmsi „kosmopolitou“ všech našich rybích pásem. Cítí se zcela dobře ve vysoko položených horských pstruhových řekách, jako v proudivějších částech parmového pásma i pod jezy nižších částí toků ubírajících se již nížinami. V cejnovém pásmu jsou patrně hlavními brzdami hojnějšího výskytu nedostatek úkrytů, množství škůdců mezi ostatními dravými rybami a silnější znečištění řek. Na dolní hranici pstruhového pásma a zejména v pstruhových potocích vysočin, majících neporušené přírodní břehy s dostatkem výmolů a úkrytů pod kořeny i mezi kameny, je dnes hlavní ohnisko výskytu mníků. Také do některých průtočných rybníků mník proniká a je při lovech příležitostným úlovkem, obvykle však již leklým, neboť nesnáší dlouho úbytek kyslíku ve zkalené vodě loviště přeplněného rybami. Z dlouhých úseků řek tato zajímavá ryba vymizela, snad pro nedostatek úkrytů, vniklý při regulaci břehů a napřimování toku, s ještě větší pravděpodobností však pro vzrůstající znečišťování továrními splašky. (Otava).

Mník není v našich vodách tak vzácnou rybou, jak se i rybáři obvykle domnívají. Svým skrytým životem, vyjížděním na lov pouze v noci uniká pozornosti. Jen za zkalené vody nebo před blížící se bouřkou je také výjimečným úlovkem ve dne. Často bývají chyceni i slepí mníci, mnohdy ovšem jen za slepé pokládaní, neboť mník má sklovitý, zamlžený vzhled oka, trochu podobný candátímu. Pokud se však slepí mníci opravdu vyskytnou, je nutné hledat příčinu v předchozím napadení oka cizopasnou motolicí, schopnou způsobit úplné oslepnutí.

Základními životními požadavky jsou čistá, kyslíkem bohatá voda, hojnost úkrytů a potravy.

Za večerního šera opouští mník denní úkryty a slídí podél břehů u dna. Jeho tělo se posunuje hadovitými, vlnitými pohyby trupu a undulující činností druhé hřbetní ploutve. Prsní a břišní ploutve podpírají přitom mníka, schopného i ústupu pozpátku. Jakmile se přiblížil lovící mník ke kořisti, uchopuje ji bleskurychle a pozře i sousta tak objemná, jako je jeho vlastní tělo. Zejména a podzim po příchodu prvních mrazíků a před přibližující se dobou tření je velmi nenasytný a je možné ulovit ho i na návnady, které vy jiná ryba jako podezřelé opustila. V době tření ustává mník poněkud ve shonu za potravou. Marherr choval mladé mníky v akváriu a zjistil, že si při lovení rybek počínali dosti neobratně. Teprve ve vzdálenosti menší než 10 cm rozeznávali je bezpečně. Vous jim přitom mnoho nepomáhal. Dotkl-li se však mník potravy břichem, počal po ní hned chňapat.

Při známé hltavosti a dravosti ryby nepostupuje obvykle růst příliš rychle a trvá řadu let, než mník dosáhne 0,5 kg váhy. Kusy přes 1 kg těžké a 60 cm dlouhé patří již k mimořádnějším zjevům. V Blanici byl pozorován roku 1942 leklý mník spolehlivě odhadnutý a 3 kg. Gottberg sledoval soustavně růst mníků ve funských vodách a zjistil, že v prvním roce dosahovali až 7 cm délky, druhém 11-22, v třetím 17-33, ve čtvrtém 17-35, v pátém 21-54, v šestém 23-55 a v desátém 35-66 cm- růst zde tedy pokračoval dosti rychle, vykázal však v různých vodách, které byly sledovány, také velké rozdíly. Scheuring uvádí průměrné, až největší váhy mníka takto:

 

Německo …………………………… 30 – 50 cm, ½ – 2 kg, vzácně 90 cm, 4 – 8 kg

Švédsko ……………………………. 30 – 75 cm, 0,8 – 2,2 kg

Finsko ………………………………. 45 – 75 cm, 4 – 4,3 kg

Švýcarsko ………………………….. 3 – 4 kg (jezerní mníci)

Čechy ………………………………. 0,75 – 1,5 kg

Podunají ……………………………. 50 cm, 2 kg

Rumunsko ………………………….. 30 – 50 cm, 1 – 2 kg

 

Největší vzrůstové možnosti mníka i ve střední Evropě jsou však vysoko nad obvyklou hranici běžných úlovků. Největší mník, který byl roku 1875 uloven v Německu, vážil 15 kg.

Malí mníci (obr. 49) požírají drobné korýšky, červy, větší vyhledávají hrubší larvy vodních hmyzu a posléze se stávají hubiteli rybek a jiker. Soupeří v potravě se pstruhem a lipanem a jsou tak vážnými škůdci pstruhů, takže ve vodách, kde jejich výskytu není včas věnována pozornost, jsou schopni stav cenných pstruhů nebezpečně snížit. Mník nepohrdne ani žábou, rakem a pochoutkou jsou pro něho jikry jiných ryb, zejména pstruhů, čímž zasahuje citelné rány jejich přirozeného rozmnožování.

Doba tření spadá do prosince a ledna a bývá provázena ve vodách hustě osídlených mníky početným tahem a shromažďování vyspělých ryb na trdlištích, takže tím vznikla domněnka, že se mníci ukládají k přezimování ve velkých klubkách k sobě svinutých a navzájem propletených jedinců. Pohlavní zralost se dostavuje ve 3. až 4. roce. Trdliště bývají na písčitých mělčinách potoků a řek, kde jsou lepkavé jikry upevňovány na kameny nebo ukládány do písku. O počtu kladených jiker nejsou zcela spolehlivé zprávy, ale podle Antipových a Hoferových poznatků, mluvících o 1 – 7 milionech jiker zjištěných u jedné jikernačky je jist, že z našich ryb klade mník nejvíce jiker.

Bývají 0,8 – 1,5 mm v průměru a opatřeny nápadnou olejovou kapkou, takže byly vysloveny domněnky, že v jezerech plovou během vývoje volně nad hlubinami, v nichž se mníci obvykle vytírají. Vynikají značnou lepkavostí, umělý výtěr je proto obtížný.

Maso mníků je znamenité jakosti. Má bělavou, někdy slabě nažloutlou barvu, je pevné, vydatné, prosté svalových kůstek, takže je od znalců ceněno stejně jako maso nejušlechtilejších ryb. Zejména z čistých pstruhových vod chutná znamenitě, hlavně byl-li mník získán na podzim, když je nejlépe vypasený. Je ovšem třeba při kuchyňské úpravě dobře jej propéci nebo uvařit, poněvadž přechovává někdy vývojová stadia tasemnice Diphyllobothrium latum, přenosné na člověka. Zvláštní pochoutkou jsou pečená mníčí játra, vynikající nápadnou velikostí a tučností.

Pověstným očním a sílicím lékem byl dříve olej uvolněný z jater mníka zavěšených na slunci, nechybějící pod jménem „Liquor Mustelae fluviatilis“ v žádné lékárně. Jikry mníka mají podle některých pozorování při požívání projímavý účinek.

Menší mníky hubí příležitostně pstruh, úhoř, štika, větší ohrožuje hlavně sumec.

Neobyčejně velké množství cizopasníků se usazuje v početných rodech a druzích v těle a hlavně v zaživadlech mníka. Scheuring z nich uvádí v zaživadlech měchovce okouního (Cocullanus elegans), několik druhů oblých hlístů, vrtějšů (Echinorhynchus), motolic se známou motolicí dvojitou (Diplozoon paradoxum) a oslepnutí způsobující Displostomum volvens (larva motolice Proalaria spathaceum). Drobná motolička Bucephalus polymorphus cizopasí ve střevech. Na žábrách cizopasí drápkovci (Gyrodactylus) a zajímavá pijavka Cystobrachus mammilatus, dorůstající jen 1 cm délky. Škulovec štičí (Triaenophorus nodulosus Pall.) používá mníka jako prvního hostitele. Nejvážnějším cizopasníkem mníka je však tasemnice, přenosná i na člověka – škulovec široký (Diphyllobothrium latum). V našich krajích se ryby napadené tímto z nejobávanějších, na člověka přímo z ryby přenosných cizopasníků již nevyskytují. Čím postupujeme severněji, tím více však přibývá případů nakažení lidí touto tasemnicí, bylo-li požito syrové nebo nedobře provařené rybí maso zvláště játra mníků, která je zvykem pojídat v Pobaltí s cibulí zcela syrová.

Význam mníka v našem rybářství je velmi skrovný. Je jen příležitostným, nehojným úlovkem. Většinu pěkných mníků vychytají pytláci do rukou, vrší nebo a noční šňůry; toto chytání pěkně vylíčil Hostáň v Rybářském věstníku (1937). V sibiřských krajích zhotovují z kůže velkých mníků části oděvu a tabule do oken.

Upravuje se na modro, zadělávaný, vařený, pečený, nejčastěji však marinovaný.

Při sportovním lovu ryb se podaří jen za silně zkalené ody chytit mimořádně mníka. V dobře ošetřovaných pstruhových vodách se však hospodář stará, aby se mníci nestali příliš hojnými a neničili jikry a mladší ročníky pstruhů.

 

Odpovědět

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.