Parma jižní

Je tělem menší, příbuzná s parmou obecnou, a je výskytem omezena na proudivé řeky karpatské oblasti.

Jeitteles ji považoval za varietu parmy jižní (Barbus meridionalis), Karaman ji má za poddruh. Podle Mahena se vyvinula parma karpatská paralelně s parmou jižní, neboť potomek první nemohl přijít jako parma jižní z mediterárnního moře do Panonského. Historie miocénu je přitom rozhodující.

Odlišíme ji poměrně snadno od parmy obecné podle dlouhých, štíhlých vousků u tlamy a úzkých, málo masitých pysků. Trn hřbetní ploutve nemá nikdy zoubkovaný. Řitní ploutev je nápadně dlouhá, dosahuje až ke kořeni ocasní ploutve.

H 3/8 – 9, P ¼, B 2/8, Ř 3/5, O 19.

Š 11 – 12 (55 – 60) 8 – 9, Zp 2.3.5 – 5,3.2.

Boky jsou mramorovány nepravidelnými, hnědočervenými skvrnami. S rozmazanými okraji, sestupujícími až k postranní čáře (parma obecná je nikdy nemá), břicho je světlejší. Skvrnitost přistupuje i na žlutošedé ploutve s výjimkou břišních, které jsou červenožluté.

Parma jižní dosahuje ušlechtilých velikostí 15 – 30 cm, což i vylučuje ze skupiny ušlechtilých, pozoruhodněji ceněných ryb.

Je rybou karpatského systému řek (žije i v přítocích Visly) a jedenkrát podle Mahena hlášena i z řeky Moravy. Její život není ještě zcela podrobně znám. Potravu vyhledává na dně, bezpochyby stejnou jako parma obecná. Hospodářský význam nemá, uplatňuje se dosti vydatně ve výživě hlavatek.

Odpovědět

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.