Archive for Květen, 2012

Candát obecný

Osobitými znaky rodu candátů je protáhlé tělo, jež nemá mohutné vyklenutí hřbetu za hlavou,, jaké shledáváme u většiny ostatních příslušníků čeledě okounovitých ryb. Zuby jsou dvojího typu, přední kost skřelová je silně zoubkovaná, hlavní kost skřelová má však jenom statný trn (obr. 42). Tlama je velká, hřbetní ploutve zřetelně oddělené. Blízce příbuzný candát východní, vnikající i do dolního toku Moravy, má rozdílný počet paprsků ploutevních a přední kost skřelovou ostře zauhlenou, náš candát obecný naopak zaoblenou.

Méně užívanými jmény pro candáta obecného jsou lupice, morák, morčák, v starších knihách a třeboňských rybničních výkazech byl označován i „mořským okounem“. Číst celý článek »

Okoun říční

Vyjma místní, nespisovná, obvykle velmi nepečená a rybářskou mluvu kazící jména („vokoun, švec, brčoun“) je u nás okoun říční jmenován ve všech krajích stejně.

Okouna řadíme do čeledi okounovitých ryb, patřících řádu ryb ostnoploutvých (Acanthopterygii) a podtřídě ryb kostnatých (Teleostei).

Okounovité ryby, mezi nimiž nacházíme u nás i candáta, ježdíky, drsky a zdomácnělé okouny cizího původu, mají mezi sebou jak ušlechtilé a velmi vzácné druhy, tak i takové, které rybářsky posuzujeme jako méněcenné.

Okoun říční je dnes většinou, ovšem neprávem, považován za málo hodnotnou, plevelnou rybu. Dříve tomu tak nebylo, neboť byl stavěn po bok i všeobecně velmi ceněných lososovitých ryb. Gaschott upozorňuje, že těžší kusy okounů byly ve středověku placeny dráže nežli pstruzi. Číst celý článek »