Ostroretka stěhovavá
Jen na moravské a slovenské řeky je svým výskytem omezena ostroretka stěhovavá, jmenovaná také místy „nosák“ nebo nehezky „frgál“, na Bečvě říkají mladým ostroretkám „jarky“.
Byly sice vysloveny domněnky, že bude časem také zjištěna v českých řekách, ale po dosti podrobném průzkumu, kterého se přítokům Labe a v menší míře i Vltavy dostalo, zmenšuje se tato naděje stále více.
Na Moravě pletou rybáři zcela obvykle ostroretky s podouství, ačkoliv tvar hlavy a zejména vybavení úst je u obou ryb zcela zřetelně rozdílné.Spodní pysk ostroretky je úzký, tvrdý, s ostrým okrajem (obr. 57). Zavřená ústa se podobají ostře naznačené příčné čárce obklíčené málo zřetelnými pysky. Horní zakončení hlavy vybíhá v tupě useknutý nosec.
Tělo ostroretky je protáhlé, nízké, štíhle stavěné, hlava malá, ploutve silné, ocasní hluboce vykrojená.
Vzorec ploutevních paprsků, šupin a požerákových zubů!
H 3/9, P 1/15 – 17, B 2/9, Ř 3/10 – 11, O 19.
Š 8 – 9 (57 – 62) 5 – 6, Zp 7,6 nebo 6,6.
Šupiny ostroretky jsou středně velké, v pravidelných řadách, pevně k sobě přilehlé.
Při otevření ostroretky upoutávají silně černě pigmentované stěny tělní.
Hřbet bývá šedomodrý nebo temně zelený, boky stříbřité, posázené hustě jemnými, tmavými tečkami, sestupujícími až k břichu, břicho světle žluté. Hřbetní a ocasní ploutve tmavé, ostatní šedočervené.
V proudivých, avšak měkčím dnem se vyznačujících úsecích moravských řek je ostroretka místy dosti hojnou rybou, zejména v parmovém pásmu, neboť lipanová tu většinou chybějí. Proniká však až do pstruhového pásma, pokud jeho dno není příliš tvrdé.
Dorůstá 2 0 – 40 cm délky a 1 kg váhy, vzácněji i váhy 2 kg a délky až okolo 50 cm.
V době tření, od března do května, podnikají ostroretky v ohromných hejnech tak proti proudu a vytírají se v horních tocích a menších přítocích na mělkém, kamenitém dnu, při čemž jedna jikernačka klade až 100 000 jiker 2 mm velkých. Obě pohlaví na hlavě a bocích mají černo lesklé vybarvení, v koutcích, na skřelích a u prsní ploutve se objevují oranžové lesky. Samci, méně často i samice, mají zřetelnou třecí vyrážku. Při pronikání na místa tření i při vlastním rozmnožování dochází k častému poškození matečných ryb, kterým se potom na těle v oděrkách rozrůstají cizopasné vodní plísně. Hynutí tohoto původů bývá velmi značných rozměrů.
Výživou je ostroretka odkázána na drobnější zvířenu dna, čímž ubírá hojně potravy pstruhům nebo i lipanům. Ráda však sbírá také jikry jiných ryb a jako jedna z nemnoha našich říčních ryb přijímá i rostlinnou potravu, obírajíc z kamenů a dřev prosty řas, hojně hlavně pod jezy. Prozrazuje tím rybářům obvykle své stanoviště, neboť se převrací na boky a každou chvíli se některý příslušník hejna při obírání řas stříbřitě leskne.
V proudivějších podhorních úsecích řek je ostroretka sportovně vděčnou rybou. Její tržní hodnota však není velká, neboť maso se rychle kazí, je silně prostoupeno drobnými kůstkami, a ač je tuční, nevyniká velkou chutností. Mladé ostroretky jsou významné ve výživě hlavatky a pstruha.