Bolen dravý
Štíhlým, elegantním, na dravé ryby silně upomínajícím tělem se vyznačuje bolen. Tvoří vskutku způsobem výživy jakýsi přechod od mírných kaprovitých ryb ke dravcům, zejména když dosáhl větších tělesných rozměrů.
Délka hlavy je obvykle stejná jako výška těla. Tlama je ovroubena silnými, pevnými pysky, je nápadně široká a hluboko rozeklaná. Přední, ztluštělá konec dolní čelisti přečnívá čenich a zapadá do žlábků horní čelisti. Břicho bolena je zaoblené, boky ze stran mírněji zploštělé, hřbetní linie téměř rovná, ploutve stejnoměrně na těle rozdělené prozrazují svižného plavce. Oko bolena je dosti velké, šupiny malé, pravidelně uspořádané postranní čára sestupuje prudce od skřelí do spodní třetiny boků, probíhá obloukovitě k ocasu. Prsní, hřbetní a řitní ploutev ostře zakončené, ocas hluboce vykrojený, oba laloky ocasní ploutve hrotem zakončené, řitní a hřbetní ploutev rovněž vykrojena.
H 3/7 – 8, P 1/16, B 1 – 2/8 – 9, Ř 3 – 4/12 – 15, O 19,
Š 10 – 12 (65 – 70) 4 – 5, Zp 3,5 – 5,3.
Svrchní část těla bolenů je namodralá nebo šedomodrá, v některých řekách i nazelenalá, boky stříbřité, břicho bílé. Hřbetní a ocasní ploutve namodralé nebo tmavé, prsní, břišní a řitní mírně načervenalé.
Celkovým vzezřením je bolen velmi krásnou rybou, zejména dorostl-li pozoruhodnějších velikostí, což nebývá vzácným zjevem.
Dosahuje obvykle 2 – 4 kg váhy a 40 – 60 cm délky. Jeho vzrůstové možnosti mají však ještě mnohem vyšší hranici. V roce 1916 v Praze byl chycen bolen přes 1 m dlouhý a vážící 14,2 kg.
Všechny větší řeky hostí u nás bolena, obvykle však v nepříliš hojném počtu. Vyžaduje rozlehlého vvodního prostředí, v němž se střídají tažné proudy s hlubšími výmoly a daří se mu zejména dobře tam, kde je hojnost drobných plevelných rybek.
Mladí boleni se mnoho neliší vzezřením a životem od ostatních kaprovitých druhů ryb našich řek. Větší, starší boleni, kteří přerostli hranici 30 – 40 cm tělesné délky, stávají se velmi opatrnými, plachými a k nástrahám nedůvěřivými rybami. I tam, de nepatří k příliš vzácným rybám, je bolen ojedinělým úlovkem. Pouze při záměrném použití nástrah dráždících silně bolenovu dravost (třpytky) bývá častěji chycen.
Boleni se zdržují nejraději v těsné blízkosti hladiny. Projíždějí okolím slídíce po rybkách, z nichž se stávají nejčastěji jejich kořistí oukleje, zdržující se s oblibou u hladiny. Výpady na rybky dělá bolen neobyčejně hlučně. Rybáři se domnívají, že rybky utlouká prudkým úderem ocasu a potom teprve uchvacuje a polyká. Také větší utopený hmyz rád z hladiny sbírá, vždy však opatrně, podobně jako tloušť. Hltavost jeho je tak velká, že byly pozorovány i případy uchvácení žab, ptáčat vypadlých z hnízda do vody, myší a podobných větších živočichů. Někdy uchvátí, patrně více ze zvědavosti, i třešně nebo švestky, líčené na velké tlouště.
K večeru přitahuje rád ke břehům, u nichž panuje naprostý klid, při jehož porušení se rychle opět vzdaluje. Pytláckých nástrah na udicích prozrazujících se tím, že uchopená návnada vázne, obvykle se nedotkne nebo je hned opět „vyplivuje“.
V malých skupinách se boleni koncem května a v červnu vytírají v proudivých místech, kde jikernačka klade až 80 000 jiker na kameny, dřeva a naplavené roští.
V potravě soupeří bolen v mládí s ostatními kaprovitými rybami a je sám často požírán štikou a candátem. Tříletí boleni mívají podle Fričových pozorování délku 40 cm a váhu 450 g. Růst pokračuje tedy dosti rychle. Starší boleni konkurují v potravě štikám a candátům, okounům a širokohlavým úhořům.
Na žábrách bolenů byl při průzkumu labských ryb nalezen cizopasný korýšek světloočka (Lamproglaena). V zaživadlech cizopasí oblí hlísti, příbuzní se škrkavkami.
Maso bolena je dosti ceněno, ovšem úlovky sportovců nebývají tak hojné, aby bylo možno mluvit o této rybě jako o hospodářsky významné.
Z hlediska sportovního by měl bolen však patřit k nejvíce ceněným rybám, neboť je třeba největšího důvtipu a zkušeností, aby byl přelstěn a uloven.
Bolen je hájen v Čechách od 15. III. do 15. VI., nejmenší zákonná míra 30 cm, na Moravě 40 cm.