Drsek větší
Společným znakem zajímavých drsků je neobyčejně protáhlé, nízké vřetenovité tělo a úzká tlama spodního postavení. Ozubení je podobné jako u ježdíků. Přední kost skřelová je na zadním okraji zoubkovaná, hlavní kost skřelová je opatřena trnem. Šupiny vstupují i na skřele a obě hřbetní ploutve jsou vždy krátké, širokým porostem od sebe oddělené. Plynový měchýř drsků je zakrnělý. Příčným pruhováním se celkové vybarvení podobá okounímu.
Spolehlivým rozlišovacím znakem obou druhů drsků je počet ostnů v první hřbetní ploutvi:
Drsek větší ……………………………… 13 – 15 ostnů v první hřbetní ploutvi
Drsek menší ……………………………. 8 – 9 ostnů v první hřbetní ploutvi
Tělo drska většího je silně protáhlé, vřetenovité, v průřezu téměř kruhovití. Délka hlavy je obsažena v celé délce těla 4x. hlava má nápadnou šířku.
Š 7-8 (95-108) 22-25, Špč 83-92.
Velikost vzácně přerůstá délku 20 cm a váhu 100 g. V Čilistově na Dunaji uloveny však kusy až přes 25 cm dlouhé (Oliva). Kusy dorostlé nad 25 cm patří k ojedinělým zjevům. Drsci větší nedosahují podle Gaschotta nikdy váhy 1 kg, jaks e dříve mylně uvádělo.
První hřbetní ploutev začíná na svislici, v níž odstupují břišnÍ ploutve, takže jejich předsunutí dopředu je tím nápadnější. Kromě nízkého těla, téměř rovné hřbetní linie, je nápadným znakem drska široký, volná prostor mezi oběma hřbetními ploutvemi, které jsou poměrně velmi krátké. Řitní ploutev začíná ve svislici pod začátkem druhé hřbetní ploutve. Vzorec paprsků ploutevních má čísla:
H1 13-15, H2 1/18-20, P 14, B 1/5, Ř 1-2/11-13, O 21.
Hlavní kost skřelová končí silným trnem, přední kost skřelová je pilovitě na zadním okraji zoubkovaná.
Vzorec šupinový:
Šupinový pokryv na rozdíl od ostatních okounovitých ryb je rozložen i na čenichu, spáncích a temeni hlavy. Na prsou však šupiny chybějí.
Základním zbarvením je tmavá lesklá žluť, posetá černohnědými skvrnami. Ze hřbetu sestupuje obvykle 4 široké, příčné, tmavé pruhy zasahující až na břicho. Břicho je bělavé, beze skvrn. Břišní ploutve narůžovělé, ostatní jsou šedohnědé.
Drsek obecný je ryba mělkých, proudivých řek, majících na kamenitém dnu dostatek úkrytů. Zdržuje se v nich přes den a za šera vychází na lov potravy. Je celkem rybou výtečnou, pohybujících se neohrabaně krátkými „poskoky“, neboť má zakrnělý plynový měchýř. K usnadnění hledání potravy za tmy má v očích zařízení zesilující dráždivost skrovných světelných vjemů na oční sítnici. Jeho oči se ve tmě zeleně lesknou a jsou schopny nezávisle na sobě pozorovat různé části okolí, otáčet se různými směry, v čemž je podporuje i skrovná pohyblivost hlavy.
Potrava záleží, v souladu se způsobem života, ve zvířeně dna, hlavně larev hmyzu, červů, měkkýšů a korýšů.
Tření je v březnu a dubnu, jikry jsou upevňovány na kameny. O rychlosti dospívání mladých ryb nemáme zprávy. Gaschottem vyšetřovaný kus 27 cm dlouhý byl 6 let starý.
Maso drska obecného je chutné, ale drsek není hojný, takže je zcela bez hospodářského významu.
Podobní cizopasníci jako u ostatních okounovitých ryb uplatňují se i u drsků. Ve střevech se často objevuje až 4 mm dlouhá motolička Bunodera luciopercae Müll.
Je výhradně rybou dunajské oblasti a proniká do dolního toku Moravy, vzácněji i do Dyje, zejména tam, kde může nalézt proudivější a mělčí části řeky.