Sekavec písečný
Nejkrásnější rybkou z pískořovitých je nesporně sekavec. Ve všech knihách je obvykle jmenován sykavcem, neboť podle Fričova výkladu vydává syčivý zvuk, je-li uchopen. Mahen však uvádí, že jeho správné jméno je jedině sekavec, neboť po uchopení rozježuje skřele a seká na strany pohyblivými podočními trny. Z pískořovitých má nejkratší vousky (6) umístěné jenom na horním pysku. Pod každým okem je míněný dvojitý osten, výrůstek trčící z kůstek podočních.
Tělo sekavce je ze stran silněji zploštělé, rypec zašpičatělý, ocasní ploutev vypoukle zaokrouhlená.
H 2 – 3/6 – 7, P 1/6 – 8, B 2/5 – 6, Ř 2 – 3/5 – 6, O 15 – 16,
Zp 8 – 10 (tenké, ostré).
Tupě kuželovitá hlava sekavce je jakoby mramorovaná. Přes oko se táhne šikmý proužek, který končí těsně před vodorovným, lemujícím horní pysk. Horní okraj skřelí je rovněž ovrouben šikmým, tmavým proužkem, který po úhlovitém zlomení přechází dole v shluky tmavých, různě protáhlých skvrn. Oko sekavce je malé, umístěné asi uprostřed hlavy.
Základní barvou těla je bledá žluť, přecházející až do oranžové břicho světlé, po bocích se táhne přerušovaný pruh, skládající se z černých skvrn nejprve protáhlých, od poloviny těla až k ocasu kruhovitých výše k hřbetu je užší pásek hustě nahloučených tmavých teček. Nad ním opět tmavý pruh, tvořený protáhlými skvrnami v přední polovici těla dohromady slitými, pak oddělenými, protáhlými, u ocasu opět okrouhlými skvrnami. Pod hřbetem je opět jeden pásek z ještě hustěji nahloučených teček, nežli byl onen v krajině postranní čáry středem hřbetu se táhne opět pruh skvrn vpředu kruhovitých a u ocasu protáhlých. Paprsky hřbetní ploutve jsou hnědočerně lemovány, na koncích mají 3 příčné řady dvojitých, protáhlých skvrnek, podobných uvozovacím znaménkům ocasní ploutev je vyzdobena tmavohnědými proužky.
V našich vodách je sekavce poměrně vzácný a bylo by třena podrobnějších údajů o jeho rozšíření. Víme jenom, že žije jak v tekoucích, tak v stojatých i rybničních vodách s písčitým, kamenitým nebo bahnitým dnem a je jako pískoř převážně n oční rybou často jsem ho získal při lovech rybníků v potrubí, vždy však jenom ojediněle, hojněji jen v Malackách.
Tak jako pískoř a mřenka dovede dýchat pomocně i střevem.
Dorůstá 8 – 12 cm délky a 0,058 kg váhy.
Tře se v dubnu až v červnu a uvádí se, že jikernačka klade až 150 000 jiker, zdá se však, že biologie rozmnožování pískořovitých ryb je šablonovitě u jednotlivých druhů opakována, ačkoliv by vyžadovala podrobnějšího osvětlení.
Samce lze poznat podle ztluštělého druhého paprsku břišních ploutví.
Sekavec vyhledává na dně drobnou potravu, při čemž zajímavým způsobem rozviřuje zrnka písku, která odletují prudce na všechny strany.
Vzácnější výskyt a jen zcela náhodné uplatnění v potravě dravých ryb zatlačuje sekavec mezi hospodářsky bezvýznamné ryby, neboť i jeho maso se považuje za nechutné.