Siven alpský ( jezerní )

Rod Salvelinus se liší od pstruhů zřetelně ozubením radličné kosti (obr. 70). Tato má násadec bezzubý, široký, ploténka je umístěna na vysokém podstavci houbovité kostní tkáně a přečnívá značně do dutiny ústní. Jen ploténka je ozubena dlouhými, dozadu zahnutými zuby. Radličné zuby se opotřebují, ale znovu doplňují. Na kostech obkličujících dutinu ústní je dosti nestálý počet zubů.

Z obou příslušníků rodu u nás zdomácněl siven potoční, ač nechybějí hlasy tvrdící, že siven alpský je původním vzácným prvkem rybí zvířeny. Vylučovati tuto možnost nelze, prokázat však bezpečně také ne.

Výskytem je salmonidem alpským, žijícím však rovněž na vysokém severu. Alm jej označil v švédském jezeře Vattern za glaciální relikt.

Vlastním domovem sivena alpského jsou vysoko položená jezery v nadmořské výšce až 2 000 m. chladná, hluboká voda, bohatá kyslíkem, vytvořila z některých jezer pravá jezera sivenová. Také však v některých velmi chladných pstruhových potocích, v nichž teplota vody nevystupuje nad 15°C, podařilo se siveny alpské trvale usídlit.

Podle živnosti prostředí a patrně i prostornosti dorůstá siven alpský 15 – 80 cm délky a váhy 0,25 až několik kilogramů a vytváří také velmi rozdílně žijící a vypadající kmeny (trpasličí siven, hlubinný, velký apod.).

H 3/9 – 10, P 1/12 – 15, B 1/8, Ř 3/8 – 9, O 19.

Spolehlivým rozlišovacím znakem od příbuzného sivena potočního je ploténka radličné kosti, která má zakulacený tvar (u potočního vybíhá hrotem) a dlouhé zuby, zpět zahnuté (potoční krátké, nepravidelně rozhozené). Ocasní ploutev je vždy hluboce vykrojená. Tělo má nápadně protáhlý, elegantní tvar, je méně skvrnité nežli u sivena potočního a hřbetní krajina je vyzdobena meandrovitou kresbou.

Zbarvení sivenů je nádherné a v době tření nabývá skvostných barev, překvapujících zejména krvavě červeným břichem. Ale i mimo dobu tření je siven alpský jednou z nejpěknějších ryb. Hřbet bývá temně olivový, zamodralý nebo načernalý. Boky jsou světlejší, zelenavé, až stříbřité, břicho oranžové. Po bocích jsou rozsety žluté a červené skvrny, ovroubené ještě modrými nebo žlutými dvorci, přestupující i na hřbetní ploutev.

Většího významu u nás siven alpský nemůže nabýt, poněvadž chybějí vhodná životní prostředí, v nichž by se mohl stát hospodářsky nebo sportovně významnou rybou. Snahy usídlit ho v některých našich vodách jsou podle archiválních nálezů F. Teplého pozoruhodně starého data. Roku 1581 vysazováni podle zpráv na Telečsku do potoka mezi rybníky a nazývali je v zápisech „zeyblinkové“. Popudem k těmto snahám byla jistě vyhlášená chutnost sivenního masa, poněvadž podle spisů Václava Březana „L. P. 1579 měsíce Decembis biskup Slatzpurský panu vladaři (Vilémovi z Rožmberka) zalblinky odeslal některé tří pídí zdélo, které před tím naschvále chovati dal, s nimiž byly do centnéřů jater a plic strávili. Ty na Krumlově Krčín opatřiti dal“.

Dnes se u nás podle Volfových šetření pravděpodobně nevyskytuje.

Doba hájení je od 1. IX. Do 30. IV., nejmenší zák. míra 25 cm.

Odpovědět

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.