Vranka pásoploutvá (karpatská)

Je velmi zajímavou příbuznou vranky obecné. O jejím rozšíření získáváme stále nové údaje. V posledních letech byla podle Olivy nalezena v Černé Ostravici a v okolí Olomouce, (Zelinka, Hršel), sám jsem jí zjistil v horním roku Moravice a v Bystřičce, takže není u nás vázána jen a povodí Dunaje a oblast karpatskou. Zcela hojně žije v horských přítocích dunajského povodí na Slovensku, v Karpatech, ale i v Norsku, Švédsku, finských jezerech, v sibiřských tocích až po Amur. Západní hranici rozšíření tvoří Labe, pozoruhodný je výskyt v jezerech Plönském, některých východoholštýnských a meklenburských.

Rozlišovací znaky od vranky obecné jsou velmi zřetelné a nutno z nich podle Nitscheho a Olivy upozornit na protáhlejší tvar těla, silnější trn skřelový a nápadně větší tlamu. Postranní čára není nikdy úplná jako u první, ale sahá pouze pod přední polovinu měkkopaprsčité hřbetní ploutve a táhne se nad středí linii těla. Břišní ploutve úzké a dlouhé sahají až k řiti (u vranky ob. nikoliv). Prsní ploutve jsou nápadně velké a široké, hřbetní ploutve mají pruhovitou kresbu; první z nich vyniká živou, oranžovou horní obrubou, na začátku a na konci má po jedné černé skvrně. Břišní ploutve mají vnitřní paprsek o polovinu kratší nežli paprsek sousedí. U samců dosahují břišní ploutve až k řiti, začátek řitní ploutve je před polovinou celé délky těla.

H1 8-9, H2 16-20, P 14, B ¼, Ř 13-15, O 13.

Součet paprsků v obou hřbetních a řitní ploutvi e vždy větší než 40 ( u vranky obecné menší).

Způsobem života neliší se asi vranka pásoploutvá od obecné, je nebezpečným škůdcem pstružích, lipaních a hlavatcích jiker, i plůdků, konkurentem v potravě, příležitostně se uplatňuje sama jako potrava bez výživě větších pstruhů a hlavatek. Dosahuje délky 8-12 cm, vzácněji i více. V horských řekách karpatské oblasti lze ji zastihnout téměř pod každým plochým kamenem. Pro malé rozměry není požívána, užívá se jí pouze jako výborné nástrahy na pstruhy.

Odpovědět

Musíte být přihlášen pro vložení komentáře.