České ryby

Hlaváč, neboli nověji býček, je dnes v naší fauně téměř neznámou rybou, poněvadž byl teprve v posledních letech znovu nalezen v Dunaji.

Tělo upomíná stavbou poněkud na vranku, je však z boků zploštělé. Na hlavě upoutávají trubičkovitě protažené nosní otvory. Oči jsou posunuty značně k sobě vysoko v čelní poloze, takže shora je hlava kýlovitá, vpředu rovně uťatá, na strany silně rozšířená. Ústa jsou poměrně malá, čelisti ozbrojeny jednou až dvěma řadami drobných zoubků. Hřbetní ploutve má hlaváč dvě a jsou spojeny nízkou, krátkou blankou. Prsní ploutve nápadně široké, lopatkovité, břišní posunuty až k hrdelní krajině a vyvinuty v podobě jednolitého orgánu. Šupiny jsou výrazné, drsné, hřebenitého typu, nepokrývají však hlavu. Nejvyvinutější šupiny jsou na bocích, postranních čára je málo zřetelná.

H₁ 6/0, H₂ 1/18, P 0/29, O 14.

Špč 40-45.

Pohlavní otvor je podle Olivových kreseb u samců trubičkovitý, u samic vytváří močopohlavní bradavku v podobě 2 nízkých hrbolků.

Zbarvení hlaváčů je zelenohnědé, až načervenalé, na bocích mají černohnědé skvrny, propůjčující rybce mramorovitý vzhled. Po vytažení z vody hlaváči nápadně bednou, podobně jako po uložení do konzervačních tekutin.

Hlaváči dorůstají 8-9 cm, Sabanějev udává jen 4-5 cm, Brtek a Oliva naměřili 5,3 – 5,7 m.

Způsob života byl sice sledován četnými badateli (Mika, Varga, Hankó, Sabanějev, Szabados aj.), chybějí však ještě mnohé podrobnosti. Hlaváči jsou převážně noční ryby, ve dne se skrývají pod kameny. Pohybují se trhavě, nepárová břišní ploutev slouží jako opora, potravu shánějí pod shluky vodních rostlin a zdržují se trvale na svých stanovištích.

Tření pozorováno od března do května, v akváriích již od koceledna do března (Rožděstvěnský). Jikry jsou lepkavé, ovoidně protáhlé nebo vřetenovití a jikernačka jich vytírá až 2500. V pokusných nádržích sváděli samci v době tření mezi sebou půtky, samice lepily jikry na listy rostlin. Ve volných vodách pozoroval Soldatov kladení jiker i do prázdných lastur na dně, nebo zřizování hnízdovitých trdlišť. Po tření mnoho matečných ryb hyne.

Průměrné stáří, jehož hlaváči dožívají, jsou 3 roky, věkovou hranicí asi 5 let.

Potrava záležív korýšcích, měkkýších a červech. Říčná kusy rostou pomaleji nežli hlaváči, žijící v mořských oblastech.

U nás zjistil domněle vymřelé hlaváče v roce 1947 Hrabě v inundačních mělčinách Dunaje u Štúrova. Hankó jmenuje některé lokality v Maďarsku, mezi nimi i ústí řeky Moravy (hlaváč žije však i v Dněpru, Dněstru a jinde). Brtek našel hlaváče v roce 1948 v mrtvém rameni Dunaje, pod Bratislavou na petržalské straně v mnoha kusech, takže potvrdil starší údaje o jeho výskytu v bratislavském Dunaji. Přenesení do akvárií snášeli tito hlaváči špatně. Bylo by záhodno, abychom se o jejich životě více dozvěděli.

Hospodářsky nemají význam pro rozměry těla, jichž dosahují.