České ryby

Siven potočí byl zaveden zároveň se pstruhem duhovým a udržel se v některých vodách dodnes i u nás.

V americké domovině žije podobným způsobem jako náš pstruh obecný a vyskytuje se zejména v chladnějších, kyslíkem bohatých prameništních úsecích potoků.

Je velmi krásná ryba, v našich vodách nikoliv však tak pestrá jako siven alpský.

Hřbet má olivově zelený, světlejšími proužky a skvrnami mramorovaný, boky světlejší, břicho načervenalé, oranžové nebo šedočerné. Na bocích jsou žluté nebo karmínové skvrny a velmi dlouho podržuje příčné temnější ostrůvky na bocích, vyznačujících mladistvá stadia pstruhů. Prsní, břišní a řitní ploutve jsou začervenalé neb oranžové, bělavým a černým proužkem obroubené.

Tlama sivena potočního je hluboce rozštěpena, prozrazujíc hltavou v dospělosti převážně dravě se živící rybu. Radličná kost je vždy na ploténce zahroceně trojúhelníkovitě protažená, kdežto u sivena alpského zakulacená (obr. 70).

Sivenům potočním se daří i v chladných potocích, které nemají hojnost úkrytů. Lze jimi úspěšně zarybnit i regulované horské potoky, v nichž pstruzi obecní neobstojí, odcházejíce s velkou vodou, neboť úkryty jsou pro ně nezbytnou životní potřebou také sportovně je siven potoční velmi cennou rybou, takže se jistě u nás udrží v některých vhodných vodách. Zejména velmi chladné lesní potoky, v nichž doposud pstruzi namnoze chybějí, jsou vděčným prostředím pro jeho zdomácnění.

Maso sivena potočního je chutné, ale tužší a sušší nežli u pstruha obecného. Vzrůst však pokračuje o něco rychleji, neboť siven je neúnavný v lovení potravy a pohubí vše, co zdolá.

Dorůstá 0,5 – 1 kg váhy a 20 – 25 cm délky, vzácně více.

Tam, kde se siven vyskytuje společně s pstruhem obecným, dochází obvykle ke vzniku kříženců, neboť obě ryby se třou ve stejnou dobu. Vzniklí bastardi jsou však neplodní, což je hospodářsky nevítané, takže sivena potočního vysazujeme jenom tam, kde jsou pro něho lepší podmínky než pro pstruha obecného a kde nemůže příliš hojně docházet ke křížení snižujícímu přirozené zarybňování.

Kříženec, nazývaný obvykle rybou tygrovitou, má po celém těle význačnou žlutou nebo žlutohnědou, až žlutozelenou meandrovitou kresbu na olivovém podkladě. Barevné skvrny rodičů mu však obvykle chybějí.

Plodnými jsou kříženci vzniklí mezi sivenem alpským a pstruhem obecným, což dokazuje blízkou příbuznost těchto ryb.

K vývoji potřebuje jikra sivena potočního asi 250 denních stupňů. Je nažloutlá, sklovitého vzhledu a jedna jikernačka vytírá až 2 000 jiker.

Jako u předešlého druhu provádí se i u sivena potočního umělý výtěr a odchov. U nás se jím zabýval již v roce 1896 Stanislav Vacek v Nedošíně. Vhodnost chovu této ryby pro naše vody byla však velmi omezená, takže se od něho opět upustilo.

K rybničnímu chovu se siven potoční, podobně jako siven alpský, obvykle nehodí. Pouze velmi chladné, hluboké rybníky s hojností pramenů na dně mu dobře vyhovují. Naději na trvalé hospodářské uplatnění mí v nejvýše nad mořem položených studených údolních přehradách.

Také sivena potočního se sivenem alpským lze křížit a potomci jsou plodní.

Doba hájení v Čechách a na Moravě od 1. IX. do 30. IV., nejmenší míra 25 cm, na Slovensku 15. IX. – 15. I., 20 cm.

V Černém jezeře na Šumavě byli v letech 1890 až 1893 siveni uměle nasazeni Dr. A. Fričem a Ing. Komárkem a dokonale zdomácněli. Nalezli tam v chladné vodě plně vyhovující životní podmínky a udrželi se až po naše časy. Až do nedávna byli mylně považováni za siveny alpské, než Šimek a Volf upozornili na jejich správnou druhovou příslušnost. Od té doby osazovací pokusy nebyly opakovány. V roce 1931, tedy o 40 let později, počal se výskytem a biologií sivena v Černém jezeře zabývat Dr. Jaromír Šámal, jehož tragické smrti za vlast v poslední válce tak želíme, a po pětiletém studiu podal zajímavý odkaz, z něhož vyplývá, že se siven na této lokalitě udržel v plné síle a kráse a neutrpěl žádných vlivů ani úhon degeneračních.

Vyspělé, 5 – 6 let staré kusy dosahovaly v tomto prostředí 20 – 28 cm délky a výjimečně až 30 cm. Pohlavní dospělost se dostavuje ve třetím roce, samci mají zakřivenou spodní čelist a zbarvením se zřetelně liší od pohlavně dospělých samic. Rozdíly tyto podržují pak obě pohlaví i mimo dobu tření. Samice nemá oranžového zbarvení na bocích jako samec.

Prsní, břišní a řitní ploutve jsou u obou pohlaví načervenalé a u kořene prsních a břišních ploutví a na spodní straně dolní čelisti bývá nepravidelné černé tečkování.

Doba tření spadá do listopadu a prosince. V Černém jezeře bylo pozorováno rozmnožování obvykle koncem října a začátkem listopadu. Jiker klade samice podle velikosti dosti podobné množství, jako známe u pstruha obecného.

Potravu zde tvoří larvy vodního hmyzu, plži, pulci žab a hmyz poletující za teplých dnů a večerů nad vodou. Siveni jsou zde vděčnou rybou sportovní.