České ryby

Je velmi zajímavou příbuznou vranky obecné. O jejím rozšíření získáváme stále nové údaje. V posledních letech byla podle Olivy nalezena v Černé Ostravici a v okolí Olomouce, (Zelinka, Hršel), sám jsem jí zjistil v horním roku Moravice a v Bystřičce, takže není u nás vázána jen a povodí Dunaje a oblast karpatskou. Zcela hojně žije v horských přítocích dunajského povodí na Slovensku, v Karpatech, ale i v Norsku, Švédsku, finských jezerech, v sibiřských tocích až po Amur. Západní hranici rozšíření tvoří Labe, pozoruhodný je výskyt v jezerech Plönském, některých východoholštýnských a meklenburských.

Rozlišovací znaky od vranky obecné jsou velmi zřetelné a nutno z nich podle Nitscheho a Olivy upozornit na protáhlejší tvar těla, silnější trn skřelový a nápadně větší tlamu. Postranní čára není nikdy úplná jako u první, ale sahá pouze pod přední polovinu měkkopaprsčité hřbetní ploutve a táhne se nad středí linii těla. Břišní ploutve úzké a dlouhé sahají až k řiti (u vranky ob. nikoliv). Prsní ploutve jsou nápadně velké a široké, hřbetní ploutve mají pruhovitou kresbu; první z nich vyniká živou, oranžovou horní obrubou, na začátku a na konci má po jedné černé skvrně. Břišní ploutve mají vnitřní paprsek o polovinu kratší nežli paprsek sousedí. U samců dosahují břišní ploutve až k řiti, začátek řitní ploutve je před polovinou celé délky těla.

H1 8-9, _H2 16-20, P 14, B ¼, Ř 13-15, O 13.

Součet paprsků v obou hřbetních a řitní ploutvi e vždy větší než 40 ( u vranky obecné menší).

Způsobem života neliší se asi vranka pásoploutvá od obecné, je nebezpečným škůdcem pstružích, lipaních a hlavatcích jiker, i plůdků, konkurentem v potravě, příležitostně se uplatňuje sama jako potrava bez výživě větších pstruhů a hlavatek. Dosahuje délky 8-12 cm, vzácněji i více. V horských řekách karpatské oblasti lze ji zastihnout téměř pod každým plochým kamenem. Pro malé rozměry není požívána, užívá se jí pouze jako výborné nástrahy na pstruhy.