České ryby

Archive for Červen, 2012

Nejznámějším zástupce lososovitých ryb je u nás pstruh obecný, jmenovaný dříve obvykle, ovšem nesprávně, pstruhem potočním. Pro krásný vzhled a neobyčejnou chutnost masa udrží si jistě i v budoucnu významné postavení, které měl odedávna, k čemuž z velké části přispěje také jeho neobyčejná cena sportovní. Číst celý článek »

Významnou čeledí ryb měkkoploutvých (Malacopterygii) jsou lososovité (Salmonidae), které rozdělujeme podle velikosti tlamy na velkoústé (Macrostomi) a maloústé (Microstomi).

Lososovité ryby byly odedávna považovány za nejušlechtilejší sladkovodní ryby. Jejich krásný zjev, bystrý pohyb, schopnost obstát i v nejprudších bystřinách a ne na posledním místě znamenitá chutnost masa, nemajícího svalových kůstek, jim toto postavení a oceňování spolehlivě zajistily. Číst celý článek »

Do příbuzenstva štiky řadíme jediný rod čeledi tmavců (Umbridae), který má jenom 3 zástupce v Starém a Novém světě. Podle Soudka byl jediný evropský druh, dnešní tmavec jezerní, popsán asi před 200 lety z tůní dunajských pod jménem Gobius caninus. Po dlouhém tápání o jeho systematické příslušnosti byla nakonec pro americký i evropský druh vytvořena zvláštní čeleď. Dlouho potom používáno pro náš druh jména tmevec evropský hnědý (Umbra krameri Fritz.), v posledních letech i tmavec hnědý (Umbra umbra cuv.) Hankó a Geyer však obhajují správnost jména tmavec jezerní. Číst celý článek »

Jedinou čeledí z řádu ryb měkkoploutvých tlamatých (Hamploni) jsou v našich vodách štikovité ryby s jedním druhem, štikou obecnou.

Vzezřením je štika velmi význačnou rybou, takže ji nelze zaměnit s jiným rybím druhem.

Hlava je protažena v dlouhý „čenich“, zobákovitě shora zploštělý, tlama je neobyčejně široká, hluboko rozštěpená, bohatě ozubená dlouhými, zahnutými zuby (Tab. 20, ₁). Číst celý článek »

Jediným zástupcem úhořů, vytvářejících čeleď ryb úhořovitých (Anguillidae) z řádu Apodes (bez břišních ploutví), je u nás úhoř říční, jenom dočasně vázaný k životu ve sladkých, vnitrozemských vodách.

Úhoř právem patřil odedávna k nejzáhadnějším rybám, opředeným nejsmělejšími dohady, které se dodnes houževnatě mezi prostými rybáři udržely.

V posledních letech se podařilo zčásti objasnit otázky stěhování a rozmnožování úhořů, které po desetiletí zaměstnávaly početné řady badatelů. Číst celý článek »

Popsán Karamanem, který vyslovil domněnku, že kromě balkánských řek dunajské oblasti (Vadar aj.) žije ještě i v severnějších přítocích Unaje. Vladykov ho skutečně nalezl v karpatských řekách a popsal jako nový druh (Cobitis Montana), ač byl Záleským upozorněn na totožnost s Karamanovým objevem. I předpověď o rozlehlejším areálu rozšíření sekavce horského se splnila. V roce 1943 objevil tento druh Záleský v řece Bečvě u Lipníka a ukázal tím zároveň, jak cenné poznatky je u nás ještě možnost získat o rozšíření ryb, které ucházely pozornosti nebo nebyly vůbec v některých povodích a řekách studovány a určovány. Číst celý článek »

Nejkrásnější rybkou z pískořovitých je nesporně sekavec. Ve všech knihách je obvykle jmenován sykavcem, neboť podle Fričova výkladu vydává syčivý zvuk, je-li uchopen. Mahen však uvádí, že jeho správné jméno je jedině sekavec, neboť po uchopení rozježuje skřele a seká na strany pohyblivými podočními trny. Z pískořovitých má nejkratší vousky (6) umístěné jenom na horním pysku. Pod každým okem je míněný dvojitý osten, výrůstek trčící z kůstek podočních.

Tělo sekavce je ze stran silněji zploštělé, rypec zašpičatělý, ocasní ploutev vypoukle zaokrouhlená. Číst celý článek »

Poměrně nejskrovněji z pískořovitých ryb je vyzdobena mřenka. Vyskytuje se již ve vysoko položených pstruhových potocích a řekách a nechybí ani v nejmenších vodních prostředích, která jí mohou poskytnout dostatek kyslíku.

Ústa jsou opatřena jen 6 vousky, čímž ji snadno odlišíme od pískoře, majícího jich deset, dva delší vosky jsou u mřeny v koutcích úst, kratší i na horním pysku. Podoční trny jsou zcela malé, neznatelné. Tělo protáhlé, válcovité, s břišní strany zploštělé. Ocasní ploutev je rovně zaseknuta. Číst celý článek »

Ryby pískořovité počítáme také do řádu ryb opatřených kůstkami Weberovými (Ostariophysi) a podle Gaschotta i do čeledi ryb kaprovitých (Cyprinidae) jejich zevní podoba se vzdaluje však již značně od těchto příbuzných ryb.

Jsou protáhlého, úhořovitého těla, okolí tlamy mají opatřeno vousky, které nám napomáhají svým počtem a délkou rozlišit tři druhy pískořovitých, které se v zdejších vodách vyskytují. Číst celý článek »

Ouklej pruhovaná není u nás tak hojnou jako ouklej obecná. Frič pro ni uvádí v Českých rybách také jméno „čorek“, dnes však patrně již zcela zapomenuté.

Tělo je mnohem širší a kratší nežli u oukleje obecné a nikdy mu nechybí typický znak v podobě nápadného, tmavého pruhu, táhnoucího se na postranní čarou a vystupujícího zvlášť zřetelně v době tření. Postranní čára je z obou stran sledována protáhlými, v úzké pruhy uspořádanými tmavými skvrnami. Nad postranní čarou je několik řad trojúhelníkových, černých skvrnek. Číst celý článek »