České ryby

Archive for Červen, 2012

Z amerického rodu Aplites (Grystes), podobajícího se značně našim okounovitým rybám hřebenitými šupinami, zdrsňujícími povrch těla, i krátkým vysokohřbetým tvarem, byl u nás zdomácněn rod Aplites se dvěma druhy, okounem pstruhovým a okounem černým a rod Eupomotis s 1 druhé, okounem pestrým neboli slunečnicí pestrou.

První hřbetní ploutev mívají ostny kratší, nežli jsou paprsky druhé, hřbetní ploutve. Původem jsou tito okounci ze Severní Ameriky. Vytírají se v stejnou dobu jako naši okouni, hlídají jikry a jsou výslovně dravými rybami. Číst celý článek »

Podobá se značně předešlému, je však ještě štíhlejší. Ocasní část těla je tenčí nežli u drska většího. Ústa mají spodní postavení, prsní ploutve odstupují pod trnem hlavní kosti skřelové. Obě hřbetní ploutve jsou odděleny větším prostorem. Řitní ploutev odstupuje již před svislicí proloženou začátkem druhé hřbetní ploutve nebo pod ní. Číst celý článek »

Společným znakem zajímavých drsků je neobyčejně protáhlé, nízké vřetenovité tělo a úzká tlama spodního postavení. Ozubení je podobné jako u ježdíků. Přední kost skřelová je na zadním okraji zoubkovaná, hlavní kost skřelová je opatřena trnem. Šupiny vstupují i na skřele a obě hřbetní ploutve jsou vždy krátké, širokým porostem od sebe oddělené. Plynový měchýř drsků je zakrnělý. Příčným pruhováním se celkové vybarvení podobá okounímu. Číst celý článek »

Blízkým příbuzným ježdíka obecného je ježdík žlutý. Upomíná značně na ježdíka obecného, ale je mnohem štíhlejší. Hlava je protáhlá, špičatá, největší hloubky dosahuje tělo u začátku první hřbetní ploutve, odtud se zvolna až k ocasu zužuje. Nejštíhlejší je za druhou hřbetní ploutví. První hřbetní ploutev vyniká délkou, u třetího ostnu je nejvyšší, směrem dozadu pozbývá rychle své výšky. Druhá hřbetní ploutev má opět značně dlouhé paprsky.

Ježdík dorůstá obvykle větších velikostí a vah nežli ježdík obecný, neboť byly uloveny i kusy 30 cm dlouhé, což je u našeho ježdíka zcela neznámé. Průměrně dorůstá 15-18 cm. Číst celý článek »

Rod ježdíků se velmi podobá vlastním okounů. Má shodně s nimi jen jeden druh zubů, přední kost skřelová je vyzbrojena trny, hlavní kost skřelová ostrým bodcem. Obě hřbetní ploutve souvisí, ale mají u svého spojení zřetelný zářez. Počet paprsků řitní ploutve je menší než u candáta a okouna. Na hlavě nejsou šupiny.

V našich vodách je rozšířen ježdík obecný, jmenovaný obvykle lidově „švec“. Místy mu rybáři říkají také slinták pro jeho nápadnou schopnost rychlého odměšování hojnosti hlenu na povrchu těla. Číst celý článek »

Je jmenován někde také candátem volžským a popisován jako samostatný druh, ale podle pozorování Gaschottova představuje spíše jenom geografickou odrůdu. Candát obecný je původním rybím obyvatelem toků spějících k Severnímu moři, kdežto candát východní je domovem v úmoří Černém a Kaspické. Do Dunaje pronikl teprve později a nasazováním byl místy zaveden i do vod, v nichž se setkal s candátem obecným, takže dnešní pátrání po původních oblastech rozšíření obou druhů je velmi snadné. Číst celý článek »