Parma jižní
Je tělem menší, příbuzná s parmou obecnou, a je výskytem omezena na proudivé řeky karpatské oblasti.
Jeitteles ji považoval za varietu parmy jižní (Barbus meridionalis), Karaman ji má za poddruh. Podle Mahena se vyvinula parma karpatská paralelně s parmou jižní, neboť potomek první nemohl přijít jako parma jižní z mediterárnního moře do Panonského. Historie miocénu je přitom rozhodující.
Odlišíme ji poměrně snadno od parmy obecné podle dlouhých, štíhlých vousků u tlamy a úzkých, málo masitých pysků. Trn hřbetní ploutve nemá nikdy zoubkovaný. Řitní ploutev je nápadně dlouhá, dosahuje až ke kořeni ocasní ploutve.
H 3/8 – 9, P ¼, B 2/8, Ř 3/5, O 19.
Š 11 – 12 (55 – 60) 8 – 9, Zp 2.3.5 – 5,3.2.
Boky jsou mramorovány nepravidelnými, hnědočervenými skvrnami. S rozmazanými okraji, sestupujícími až k postranní čáře (parma obecná je nikdy nemá), břicho je světlejší. Skvrnitost přistupuje i na žlutošedé ploutve s výjimkou břišních, které jsou červenožluté.
Parma jižní dosahuje ušlechtilých velikostí 15 – 30 cm, což i vylučuje ze skupiny ušlechtilých, pozoruhodněji ceněných ryb.
Je rybou karpatského systému řek (žije i v přítocích Visly) a jedenkrát podle Mahena hlášena i z řeky Moravy. Její život není ještě zcela podrobně znám. Potravu vyhledává na dně, bezpochyby stejnou jako parma obecná. Hospodářský význam nemá, uplatňuje se dosti vydatně ve výživě hlavatek.