Plotice obecná
Jednou z nejobyčejnějších ryb našich tekoucích i stojatých vod je plotice. Dosti často bývá zaměňována s perlínem. Silně kolísá a vytváří zeměpisné formy, jimž se zatím nedostalo dostatečné pozornosti.
Tělo plotice je protáhlé, s mírně vyklenutým hřbetem, ze stra zploštělé, tlama je umístěna přesně na konci hlavy, tedy v postavení středním, z profilu je vodorovně rozštěpená. Rypec zakončený, výrazný. Šupiny velké, nápadné. Na postranní čáře je jich 40 – 45. Od hřbetu k postranní čáře nejvýše 8 podélných řad klíční kost není nad kořenem prsních ploutví znatelná (u proudníka ano), kolmo nad začátkem břišní ploutve začíná ploutev hřbetní, kdežto u podobného perlína je posunuta znatelně nazad. Břicho před řití vždy zakulacené (u perlína s ostrým kýlem). Požerákové zuby jsou na konci zploštělé, umístěné pouze v jedné řadě.
H 3/9 – 11, P 1/15, B 1 – 2/8, Ř 3/9 – 11, O 19.
Š 7 – 8 (40 – 44) 3 – 4, Zp 6 – 5 nebo 5 – 5.
Hřbetní a ocasní ploutev šedá s červenavým podkladem, ostatní nečervanelé nebo oranžově červené. Hřbet modrozelený nebo šedozelený, břicho stříbřité. Oko (duhovka) plotice je vždy červené.
Rozšíření plotice v našich vodách je všeobecné. Od dolní hranice pstruhových vod počíná výskyt, v lipanovém pásmu zesiluje. Zejména tam, kde přibývá mezi proudivými úseky již i hlubších tůní, které vyhledávají plotice v zimě. V parmovém a cejnovém pásmu jsou plotice vždy hojné a tvoří významnou složku tamního rybího společenstva.
Průměrnou velikostí, které plotice dosahují, je ¼ – ½ kg, ne vzácně se však objeví i kusy vážící 1 kg a dlouhé 40 cm.
Mladší plotice se zdržují obvykle ve větších hejnech v proudivějších částech toku na mělčinách. Silnější plotice rády vyhledávají hlubší tůně. Pokud povodně silněji neovlivňují výskyt těchto ryb, jsou plotice stálými rybami nepodnikajícími význačných cest. Za přívalů se rády shromažďují u postranních přítoků, přinášejících v kalné vodě hojnost potravy.
Hlavní složky výživy tvoří drobná vodní zvířena unášená vodou nebo vyhledávána na dně. Příležitostně lze nalézt ve střevě i zbytky pozřených rostlinných částí. Také jikry požírá dychtivě. Šusta zjistil, že v třeboňských rybnících vyhledávají plotice hlavně rostlinnou potravu, což je vítaná vlastnost.
V době tření dostávají samci po celém těle třecí vyrážku. Pohlavní dospělost se dostavuje obvykle u tříletých kusů a doba tření spadá do dubna a května. Hejna plotic se ubírají na zarostlé mělčiny a k břehům, kde samice lepí až 100 000 jiker. Asi za 14 dní, podle teploty vody, líhne se velké množství plůdku, který tvoří vítaná sousta pro dravé ryby.
A žábrách nalezl Frič cizopasné korýše chlopky, ve střevech, podobně jako u ostatních kaprovitých ryb, vrtějše a tasemnice květovce i řemenatky. Pokožku plotic rozrušuje jednorodá motolička Gyrodactylus gratilis Kath, podkožní nádory vytvářejí cysty výtrusovce Myxobolus notatus.
Plotice je významnou a vděčnou rybou sportovní, tvoří nepostradatelnou složku potravy dravých ryb, hlavně štik, candátů, širokohlavých úhořů, okounů. V rybničním hospodářství je vítána tam, ide pravidelně přisazujeme dravé ryby do kaprových rybníků. Menších kusů se užívá jako oblíbené nástrahy na štiky.
Maso nevyniká jakostí, neboť je prostoupeno množství svalových kůstek.
Plotice je hájena v Čechách i na Moravě od 15. III. do 15. VI., nejmenší zákonnou míru má 15 cm.