České ryby

V kapitole o rybích pásmech bylo stručně naznačeno, že mezi životním prostředím a rybou jsou velmi zajímavé a mnohotvaré vztahy, které vyžadují bližšího osvětlení. Vztah mezi životním prostředím a živočichem nazýváme oekologií. Právě poslední léta nám přinesla při pečlivým průzkumu některých vod a života ryb řadu nových poznatků, velmi cenných pro tato oekologická bádání o rybách, tvořících podstatnou součást jejich biologie a přinášejících velmi mnoho i praktickým snahám využití rybího bohatství vod. Posuzujeme-li však vědomosti o přirozeném životním prostředí všech zástupců rybí fauny našich vod, jsou v mnohém stále ještě velmi neucelené a praktický rybář, sportovce i akvarista si na to právem často stěžují. Ladiges podal zajímavý schématický přehled vzájemné souhry a vlivu různých činitelů, kteří modelují podmínky životního prostředí ryb:

Druh vody:

Důležité jsou vztahy mezi různými částmi vodního prostředí, způsobem života a stavbou těla ryb, s nimiž opět souvisí výživa, rozmnožování a všechny ostatní životní děje ryb. Rozdělíme-li naše ryby podle Ladigesova vzoru, vyhraňují se skupiny:

Většinu ryb je ovšem možné rozdělit nebo více či méně přesně zařadit podle jejich znaků a potřeb do některé z několika základních skupin:

1. Ryby vodního povrchu, blízkosti hladiny (např. ouklej) mají plochý hřbet, rovnou hřbetní linii, ne příliš silnou hřbetní ploutev.
2. Ryby středních vodních vrstev:
   1. Silně proudivých vod – tělo torpédovité, kruhového průřezu, ploutve menší, na těle chybí vše, co by mohlo klást vodě odpor (hlavatka);
   2. Klidných vod – tělo protáhlé, vyšší nežli širší, v průřezu protáhlého oválu, ploutve dlouhé (maréna).
3. Ryby dna:
   1. Ryby žijící v blízkosti dna – tělo má rovnější oblouk břišní nežli hřbetní, ústa postavení spodní, často s vousky nebo rypákovitě vysunutelná (kaprovité).
   2. Ryby povrchu dna – břicho oploštělé nebo celé tělo shora dolů stlačení (vranka).
   3. Ryby žijící v propustných vrstvách dna – tělo protáhlé, červovité, ploutve vhodně přizpůsobené, u úst často vousy (pískoř, úhoř).

Přirozený ráz vod a jejich rozmanitých životních prostředí pro ryby je dnes pokračující kultivací krajů, zvláště vlivem průmyslu, většinou již setřen. Mnohé potoky a řeky pozbyly svého přírodního charakteru regulačními stavbami měnícími jejich okolí i koryto, přeměňujícími je v odpadní kanály, vzduté místní jezy, které brání přirozenému pohybu ryb proti proudu. I spojení s klidnými a zarostlými postranními rameny zmizelo, tovární podniky vypouštějí velká množství odpadních vod, chovající zpravidla i látky pro drobnou zvířenu a ryby jedovaté nebo jiným způsobem tlumící život ve vodách. Zmizela místa, v nichž za povodní, ledových dřenic ryba nalezla přirozený kryt, kde se mohla skrýt před četnými nepřáteli a škůdci, zmenšila se možnost přirozeného výtěru, zmenšily se plochy vodního prostředí, které poskytovaly nejvíce potravy. Tažným druhům ryb uzavřely vysoké vodní stavby volný průchod do vnitrozemí.

Neobyčejně škodlivý vliv pokračujícího osidlování a zalidňování krajů zmírnila místy příroda a vytvořila snesitelné životní podmínky pro omezený okruh druhů nebo alespoň pro ryby nadané značnou přizpůsobivostí. Také úpravy toků je možné vzájemnou dohodou budovatelů a rybářů prováděti tak, že neničí zcela rybářské možnosti.

Přirozený a odvěký výskyt ryb a rozvoj jejich společností seskupených v různých typech a prostředích vod podléhá ovšem také změnám přirozeného rázu, jejichž podstatu není snadné vysvětlit. Malou jeho ukázkou je i nadměrné rozmnožení některého druhu, jemuž se naskytly zvlášť vhodné podmínky, a ustupování nebo mizení jiných druhů, které s ním dříve rovnoměrně osidlovaly vodu. Umělé zásahy říčních rybářů vysazujících ušlechtilé, hospodářsky výhodné ryby, ovšem také vydatně stírají přirozený ráz výskytu ryb. S ryze původním složením rybí fauny je dnes možné setkat se již jenom ve vodách odlehlých krajů. V méně úrodných oblastech, které se budou ještě dlouhá desetiletí vymykat z kultivačních snah, udrží se malé ukázky původního složení naší rybí zvířeny.

Sledujeme-li podobné, člověkem málo dosud ovlivnitelné vody různých poloh a krajů, je možné zastihnout v nich společnosti ryb, jejichž výskyt umožnil dříve zmíněné praktické roztřídění vod v různá rybí pásma.

Prameny potoků a řek pro své skromné rozměry nemívají ještě rybí obyvatele. Pouze pstruh proniká v době tření, aby bezpečně uložil jikry. Zvláštní skupinu ovšem tvoří krasové vody vyvěrající bohatými zdroji na povrch a hostící zpravidla již ve svých vyvěrající bohatými zdroji na povrch a hostící zpravidla již ve svých vývarech pstruhy i vranky, z nichž první druh proniká i daleko do podzemních, vodou naplněných prostorů a jezírek, přizpůsobuje se jejich tmavým prostorám a zvláštním potravním podmínkám. Silnější pramenité potoky s chladnou, kyslíkem již bohatou vodou a skrovným rostlinstvem, tvořený zpravidla jenom mechy a řasami, jsou oblastí pstruha obecného (místy byl v nich zdomácněn i siven potoční). Brzy se k němu přidružuje i vranka (v karpatské oblasti vranka pásoploutvá) a střevle, v místech menšího spádu i mřenka. Bouřlivé, kaskádovité bystřiny, spěchající do sněžných polí a z pásma kosodřevin, jsou v karpatských horských pásmech obydleny jen pstruhem obecným. V poloninských Karpatech možno však u některých bystřin, které nemají vysoké, těžko překonatelné prahy, vodopády a převážně kaskádovitý charakter, shledat, že v nich stejně vysoko jako pstruh proniká i lipan a někde dokonce osidluje mělké proudy daleko hojněji nežli pstruh, tak jako kdyby úspěšně svého vzdáleného příbuzného odtud vytlačoval. I v jiných potocích a říčkách, jak i Komárek pozoroval, je výskyt pstruha omezen jenom na několik kilometrů dlouhé úseky nejhořejších částí a další desítky km dlouhé úseky obývá lipan. Patrně i snadnější ulovitelost pstruha přispěla k touto zajímavému úkazu, ale zcela uspokojivé a úplné vysvětlení nám nedává.

Do prostornějších pstruhových vod obvyklého typu proniká řada rybích druhů nižších poloh, která zde sice nenalézá plně vyhovující životní podmínky, ale drží se houževnatě a někdy nabude i dočasné početní převahy nad pstruhy. Jsou to zvláště tloušti, proudníci a mníci, v moravských a slovenských vodách dočasně (sezónně) i ostroretky. Na dolní hranici pstruhového pásma větších řek zastihneme mihuli menší, ouklej obecnou, nehojně i parmu obecnou. V době tření proniká do pstruhového pásma losos, v karpatské oblasti hlavatka, v ohledu potravním, teplotním, chemického složení vody, jakosti a tvaru da, průtočného množství a kyslíkavosti mají pstruhové vody různých poloh neobyčejné rozdíly, jejichž rázu se dovede jejich hlavní obyvatel mimořádně dokonale přizpůsobovat.

Prostornější, místy již hlubší a živě proudící říčky a řeky se dnem krytým oblázky, písčitými nánosy, místy i zarostlým vlajícími porosty vodních rostlin, protékající předhořím, patří v našich zemích k smíšenému pásmu pstruha a lipana nebo čistému lipanovému pásmu. S lipanem ovšem sdílí toto prostředí řada jiných druhů ryb, vyhledávajících si podle osobitých potřeb vhodná stanoviště v říčním korytu tloušti, proudníci, parmy, oukleje, hrouzci jsou pravidelnými spoluobyvateli lipana, v dunajské oblasti i ostroretky, hlavatky, ručejníci. Na tření táhne do lipanového pásma řada nížinných druhů, zvláště kaprovitých ryb, a brzy se opět navrací do nížinných úseků.

Silné řeky, které sestoupily do nížin a mají možnost při povodních se rozlít do značné šíře, takže jejich koryto valně nemění svůj ráz, převážně mírně zabahnělý, místy však ještě prostřídaný proudivějšími úseky se štěrkem a písčitými lavicemi, jsou doménou parmy, v karpatské oblasti menší parmy jižní, dosti často však ještě i zvlášť těžkých hlavatek. V našich prostornějších řekách se setkáváme již s bolenem, jesenem, v klidnějších zátočinách a postranních tůních se štikou, okounem, ploticí, z nichž poslední tři jmenované druhy jsou ovšem někdy hosty i v předešlém pásmu.

Konečně dospíváme k velkým řekáma veletokům valícím líně stále mírně zkalenou vodu nad bahnitými nánosy hluboce probraného koryta. Vodí rostlinstvo v hlavním řečišti zpravidla chybí, je však velmi bohaté v postranních tůních, teplota vody je velmi odlišná v hlubinách u dna a na povrchu a rybí zvířena je podobá oné, kterou nacházíme ve velkých stojatých vodách. Typickými rybami jsou cejni, kapři, karasi, líni, z dravých ryb štiky, sumci, candáti, okouni, ježdíci. Také úhoř, pronikající však až na spodní hranici pstruhového pásma a hojný i v lipanové a parmové oblasti, je zde běžnou rybou. Pravidelným zjevem kromě běžných a početných druhů kaprovitých ryb v těchto úsecích řek i tažné ryby pronikající z brakického pásma v ústí velkých řek do moře proti vodě, nejčastěji za účelem tření. Do této skupiny ryb patří koruška, ostrucha aj. typickým znakem uvedených životních ryb je bohatý rozvoj živočišného planktonu v letních měsících, který vytváří zásoby potravy pro plůdek ryb a předchozím rybím pásmům chybí. S množstvím jemných ústrojných látek, které voda odnáší a hromadí v nánosech, úzce souvisí s výkyvy v kyslíkatosti vody a teplotách.

Zvláštní skupinou rybích životních prostředí v nížinách jsou ovšem, i stará řečiště a tůně proplachované jenom za jarních povodí. Pokud souvisí alespoň částečně s hlavním tokem, jsou střídavě silněji a slaběji osidlována různými druhy běžných kaprovitých a dravých ryb. V těch, kde spojení s hlavním řečištěm mizí po opadnutí vody, vzniká pestrá směsice obyvatelů přinesených vodou za dočasného průtoku a těch, kteří se později v tůni rozmnožili. Potravní poměry zpravidla postupně dopomáhají k převládnutí nenáročných, přizpůsobivých druhů (karas, lín) a k zakrnění nebo vymizení těch, které nenalezly optimální životní podmínky.

Sestavíme-li přehlednou tabulku oekologických poměrů ryb podle Ladigesova vzoru pro naše poměry i s heslovitým záznamem i základních složkách potravy o potřebách při přechování ryb v nádržích (výstavy ryb), laboratorních nádržích a akváriích (při pokusech o dlouhodobější udržení menších jedinců), vzniká velmi zajímavý obraz, kterému nechybí praktická upotřebitelnost.