České ryby

‘Druhy našich ryb’

Jednou z nejpozdněji objevených ryb našich vod je slunka. Zároveň je i nejmenším druhem našich ryb. Ač svým zařazením do seznamu českých ryb mohla zvýšenou měrou zajímat přírodopisce, je dosud velmi málo poznatků o jejím životě.

Typickým znakem slunky je krátká, postranní čára, táhnoucí se jenom po 8 – 12 prvních šupinách za skřelemi. Po prudkém sestoupení od hlavy končí nejdále v první pětině délky těla. Číst celý článek »

U plotice byla zmínka, že perlín či podle starších jmen „zruka“ nebo červenopeřice (nesprávně také „merlín“) se s ní často zaměňuje.

Máme však spolehlivé rozlišovací znaky. Hřbetní ploutev perlína je vždy posunuta dále k ocasu (u plotice začíná v kolmici vztyčené od kořene břišních ploutví). Tlama perlína má sice postavení střední, ale z profilu je příkře vzhůru rozeklána. Čenich šikmo uťatý (u plotice rovně). Břicho mezi břišními ploutvemi a řití je vždy ostře, kýlovitě zakončeno (u plotice vždy zaoblené, u jesena jen těsně před řití mírně zahrocené). Ostrou hranu vytvářejí střechovitě ohnut šupiny. Číst celý článek »

Je štíhlejší, tlama má postavení dolní, tělo je protáhlejší (obr. 59). Šupiny velmi pevné a nápadně velké se silným, kovovým, zelenomodrým leskem. Hřbetní ploutev načervenalá, břišní a řitní oranžové až žluté, prsní bledší, ocasní ploutev temně lemovaná. Ploutevních paprsků a šupin na postranní čáře je větší počet nežli u plotice obecné, jak ukazuje vzorec:

H 3/9 – 12, P 1/16 – 17, B 2/8 – 9, Ř 3/10 – 12, O 19,

Š 7 (44 – 49) 4,             Zp 6 – 5 nebo 5 – 5.

Dorůstá 20 – 40 cm. Číst celý článek »

Jednou z nejobyčejnějších ryb našich tekoucích i stojatých vod je plotice. Dosti často bývá zaměňována s perlínem. Silně kolísá a vytváří zeměpisné formy, jimž se zatím nedostalo dostatečné pozornosti.

Tělo plotice je protáhlé, s mírně vyklenutým hřbetem, ze stra zploštělé, tlama je umístěna přesně na konci hlavy, tedy v postavení středním, z profilu je vodorovně rozštěpená. Rypec zakončený, výrazný. Šupiny velké, nápadné. Na postranní čáře je jich 40 – 45. Od hřbetu k postranní čáře nejvýše 8 podélných řad klíční kost není nad kořenem prsních ploutví znatelná (u proudníka ano), kolmo nad začátkem břišní ploutve začíná ploutev hřbetní, kdežto u podobného perlína je posunuta znatelně nazad. Břicho před řití vždy zakulacené (u perlína s ostrým kýlem). Požerákové zuby jsou na konci zploštělé, umístěné pouze v jedné řadě. Číst celý článek »

Zajímavou kaprovitou rybou proudivých řek dunajské oblasti je růčejník duhový, vynikající štíhlým tělem a tvarem dosti se podobající proudníkovi. Druhová samostatnost byla mu mnohými autory upírána. Roule upozorňuje na konstantní pigmentaci břišní, kterou se blíží ostroretkám (s nimiž se někdy kříží) a je pro udržení druhové samostatnosti. Hlava je široká, kuželovitá, s nápadně velkýma očima, otvor ústní má střední postavení- prsní a břišní ploutve jsou zřetelně zakulacené, hřbetní ploutev vysoká a začíná nad břišními ploutvemi, ocasní hluboce vykrojená. Číst celý článek »

Mezi proudníkem a tlouštěm nečiní obvykle rybáři velkého rozdílu, ač je možno oba druhy spolehlivě od sebe rozeznat. Proudník, jmenovaný také jelcem, má malou, úzkou, zašpičatělou hlavu, celkovým dojmem daleko jemnější nežli tloušť (obr. 58), tělo nízké, protáhlé, již za hlavou ze stran více zploštělé. Oko výrazné, velké, posunuté značně vysoko pod temeno zaoblená tlama má střední, až mírně dolní postavení a je ze strany šikmo vzhůru rozštěpená. Šupiny jsou výrazné, na zadním okraji jemně tečkované, nepříliš pevně zakotvené a chybí jim temné ovroubení, které známe u tlouště. Spodní obrys těla stoupá od řitní ploutve prudce vzhůru a před ocasem se opět mírně vyklenuje. Ploutve má proudník silné, řitní širokou, rovně uťatou, s mírně zaokrouhleným okrajem. Ocasní ploutev hluboce rozštěpená (více nežli u tlouště), tvarem a zaokrouhlením obou zadních okrajů v místě vykrojení a spojení je velmi podobná ocasní ploutvi střevle. Nad kořenem prsních ploutví je i zevně zřetelný trojhranný výčněl, jenž je částí klíční kosti postranní čára sestupuje od skřelí prudce dolů a probíhá v spodní třetině výšky boku. Číst celý článek »

Velmi známou rybou, zaměňovanou však někdy u menších kusů s proudníkem je tloušť neboli kleně. Na Moravě je obvykle označována jelcem, ač toto jméno patří po právu proudíkovi.

Je nápadný nízkou, ale v čelní části neobyčejně širokou hlavou (obr. 58) a široce rozeklanou tlamou středního postavení. Při pozorování z profilu vybíhá tlama šikmo vzhůru, pysky jsou široké, masité. Tělo tlouště je válcovité, kryté velkými, pevně sedícími šupinami. Jejich černé ovroubené vytváří na těle jakési síťování. Číst celý článek »

Velmi zajímavou a poměrně nehojně rozšířenou rybou je jesen nížinný. Na jižní Moravě ho rybáři obvykle jmenují „jasek“, na Labi „merlín“.

Podobá se tvarem těla značně protáhlému říčnímu kapru nebo ještě více tloušti. Ve vodách, kde má hojnost potravy, bývá neobyčejně vysoký, neboť se nad malou hlavou klene obloukovitě vysoký hřbet. Hrana břicha je vždy oblá, pouze před řití mírně zaoblená. Tlama jesena je malá, ze strany poněkud šikmo rozštěpená, středního postavení, pysky úzké, čenich šikmo uťatý, v podélné střední linii oka je na jeho ohybu v čelní části umístěna dosti široká, okrouhlá nozdra. Číst celý článek »

Do skupiny obyčejnějších kaprovitých ryb je třeba řadit i podoustev, které rybáři jsou zvyklí říkat „paroustev“, jak ji jmenuje vedle prvního jména Frič.

Upomíná sice poněkud na cejny, ale tělo má již mnohem nižší, protáhlejší. Ocasní ploutev je hluboko vykrojená se zahrocenými konci, z nichž spodní bývá někdy delší nežli horní. Velmi typické je zakončení hlavy, takže není zapotřebí zaměňovat ji s ostroretkou, jak se zejména na Moravě obvykle děje. Číst celý článek »

Jen na moravské a slovenské řeky je svým výskytem omezena ostroretka stěhovavá, jmenovaná také místy „nosák“ nebo nehezky „frgál“, na Bečvě říkají mladým ostroretkám „jarky“.

Byly sice vysloveny domněnky, že bude časem také zjištěna v českých řekách, ale po dosti podrobném průzkumu, kterého se přítokům Labe a v menší míře i Vltavy dostalo, zmenšuje se tato naděje stále více.

Na Moravě pletou rybáři zcela obvykle ostroretky s podouství, ačkoliv tvar hlavy a zejména vybavení úst je u obou ryb zcela zřetelně rozdílné. Číst celý článek »