České ryby

Archive for Červen, 2012

Blízkým příbuzným kapra obecného je karas obecný, jmenovaný často karásek, na Třeboňsku „Katuška“. Při zběžném pohledu je možno lehko ho zaměnit s kaprem. Celkový tvar těla je však velmi podobný kapřímu, hlava je však u karasů velmi krátká (půl výšky těla) a na horním rtu nevidíme žádné vousky. Duhovka oka je u karasů vždy stříbřitá, u kaprů zlatová. Ocasní ploutev je mnohem mělčeji vykrojená nežli u kapra a bývá před ní nápadná černá skvrna.

Praktikové naplňují obdivem někdy při lovu rybníků tím, že po pouhém sáhnutí do kádě s rybami prohlašují, zda jsou v nich karasi nebo kapři, aniž ryby vylovují a prohlížejí. Hmatem je zcela snadné přesvědčit se o tom, neboť karasi mají drsné skřele. Jednotlivé kosti skřelové mají mezi sebou nápadné lištovité výčnělky. Číst celý článek »

Kaprovité ryby jsou početností rodů a druhů nejvýznačnější čeledí našich kostnatých ryb. Líni, řízci, parmy, hořavky, boleni, mřenky, kapři žili již hojně v třetihorním období.

Tělo kaprovitých ryb je většinou silné, široké, hřmotné, jen u některých protáhlé, štíhlé nebo ze stran silně zploštělé. V okolí tlamy nacházíme u zástupců blízce příbuzných kaprů a u pískořovitých ryb vousky, mající za úkol přijímati chuťové a v menší míře i hmatové vjemy. Tlama kaprovitých je bezzubá, v pozadí je však pátý pár žaberních oblouků přetvořený v kosti požerákové, nesoucí různě vyvinuté a uspřádané zuby požerákové. U jednotlivých druhů jsou požerákové zuby buď duté, nebo zašpičatělé a podle jejich počtu i počtu jejich řad určujeme spolehlivě jednotlivé zástupce kaprovitých ryb. Číst celý článek »

Je sice blízce příbuzný se sumci, ale správnější je řadit jej do samostatné čeledi sumečkovitých (Ameiuridae). Od sumce se liší pilovitým ostnem ve hřbetní ploutvi, tukovou ploutvičkou a rozdílným tvarem i vybavením ostatních ploutví.

Prsní ploutve sumečka zakrslého mají jeden tvrdý a 8 – 9 měkkých paprsků, řitní ploutev je krátká. V páteři je 44 – 50 obratlů (16 – 19 trupových, 28 – 31 ocasních). Číst celý článek »

Čeleď ryb sumcovitých a kaprovitých náleží k řádu Ostriophysi, jejichž společným znakem je, že jim buď chybějí nebo jen ojediněle se vyskytují tvrdí ploutevní paprsky. Čtyři první obratle se více méně pozměnily nebo splynuly. Přetvořené příčné výběžky a horní oblouky těchto obratlů tvoří Weberovy kůstky, které spojují plynový měchýř s perilymfatickým ústrojím sluchovým. Řád Ostrariophysi se rozpozná podle úpravy a spojení některých hlavových a skřelových kostí v zmíněné čeledi kaprovitých a sumcovitých ryb. Číst celý článek »

Čeleď ryb koljuškovitých (Gasterosteidae) náleží řádu Hemibranchi, jehož jméno vyjadřuje změněné vzezření žaber (redukci žaber). Koljušky mají podobně jako vranky kostěný pancíř na tvářích (prstenec kostí, obklopujících oční jamky, je sklouben s kostí skřelovou). Na hřbetě koljušek jsou volné, ploutevní blanou nespojené ostny, zastupující první hřbetní ploutev, kterou jsme poznali u ostnoploutvých. Břišní ploutve bývají silně zjednodušeny, prsní ploutve jsou posunuty silně odzadu. Číst celý článek »

Řád ryb hrdloploutvých (Anacanthini) je v našich vodách zastoupen jediným rodem mníků, náležijícím k čeledi ryb treskovitých (Gaidade).

Nápadnými znaky této ryby je široká, zploštělá hlava, na bradě jeden dlouhý vous, jedna krátká a jedna dlouhá hřbetní ploutev, šupiny zcela malé, okrouhlé, bez paprsčitých rýh, nepřekrývající se a hluboko vnořené v kůži.

Pokud naši rybáři mníka zají, jmenují jej obyčejně krátce mík, ojediněle i žaba. Jiných jmen nemá.

Prostonárodně je mník obrazem čerstvosti, čilosti, říká se: “Je jako mník.“ Číst celý článek »

Hlaváč, neboli nověji býček, je dnes v naší fauně téměř neznámou rybou, poněvadž byl teprve v posledních letech znovu nalezen v Dunaji.

Tělo upomíná stavbou poněkud na vranku, je však z boků zploštělé. Na hlavě upoutávají trubičkovitě protažené nosní otvory. Oči jsou posunuty značně k sobě vysoko v čelní poloze, takže shora je hlava kýlovitá, vpředu rovně uťatá, na strany silně rozšířená. Ústa jsou poměrně malá, čelisti ozbrojeny jednou až dvěma řadami drobných zoubků. Hřbetní ploutve má hlaváč dvě a jsou spojeny nízkou, krátkou blankou. Prsní ploutve nápadně široké, lopatkovité, břišní posunuty až k hrdelní krajině a vyvinuty v podobě jednolitého orgánu. Šupiny jsou výrazné, drsné, hřebenitého typu, nepokrývají však hlavu. Nejvyvinutější šupiny jsou na bocích, postranních čára je málo zřetelná. Číst celý článek »

Je velmi zajímavou příbuznou vranky obecné. O jejím rozšíření získáváme stále nové údaje. V posledních letech byla podle Olivy nalezena v Černé Ostravici a v okolí Olomouce, (Zelinka, Hršel), sám jsem jí zjistil v horním roku Moravice a v Bystřičce, takže není u nás vázána jen a povodí Dunaje a oblast karpatskou. Zcela hojně žije v horských přítocích dunajského povodí na Slovensku, v Karpatech, ale i v Norsku, Švédsku, finských jezerech, v sibiřských tocích až po Amur. Západní hranici rozšíření tvoří Labe, pozoruhodný je výskyt v jezerech Plönském, některých východoholštýnských a meklenburských. Číst celý článek »

Čeleď vranek (Cottidae) má v našich vodách jeden rod se zajímavým druhem, vrankou obecnou, nazývanou místy pulec nebo hlaváč pro nápadnou velikost a šířku hlavy, na niž navazuje krátké, klínovité tílko.

Význačným znakem vranek je spojení kostí obkličujících oční jamku s přední kostí skřelovou, čímž vzniká mohutný, kostěný pancíř postranních stě hlavy (odtud jméno Scleroparei pro takto vyzbrojené ryby). tato pozoruhodnost odlišuje vranky od ostatních ostnoploutvých ryb. šupiny na těle zcela chybějí. Číst celý článek »

Často užívaným jménem pro slunečnici pestrou, nejmenší ze zdomácnělých okounovitých ryb, je také název okounek pestrý. Náleží k čeledi Cantrarchidae, rozšířen svými rody v stejné oblasti jako okounek pstruhový. Liší se od něho nápadně kratším, vysokohřbetým tělem. Tlama je malá, spíše horního postavení, neboť dolní čelist jí značně přesahuje. Hlava je asi 3x obsažena v délce těla. Na skřeli nacházíme okrouhlý lalůček s černou skvrnou.

Prsní ploutve slunečnice pestré odstupují v linii procházející nahoře začátkem hřbetní ploutve a jsou nápadně dlouhé ostnatá část hřbetní ploutve je delší než měkká, ostny jsou však kratší nežli měkké paprsky. Číst celý článek »